Ivana. „Salom, šumo či chel? Hama náz? Oilai šumo chub?“ Pokoj Vám. Jak se máte? Všechno je dobré? Rodina je v pořádku?
To jsou slova, která patří do běžného pozdravu a často zaznívají na ulicích Dušanbe. Lidé se rádi ptají, jak se máte, jak se má vaše rodina a na mnoho dalšího.
A jak se tedy máme? První týdny po příjezdu byly docela krušné. Alergie, nevolnost a chřipka způsobily, že je mám trochu v mlze (husté jako smog v ulicích D..anbe). Od té doby ale už proběhlo mnoho západů a východů slunce a díky Bohu se zdraví moje i rodiny, která se mnou přijela, o mnoho zlepšilo. Takže se náš život ustálil na každodenním studiu jazyka a zapojování se do života lidí kolem nás. Často nyní žongluji se čtyřmi jazyky. Můj mozek za poslední týdny střídá angličtinu, tá..ičtinu, ruštinu a občas češtinu. Někdy se cítím jako zkušený žonglér… a někdy jako klaun.
V posledním týdnu proběhly dvě významné události. Jedna pro celou zemi: Oslava Dne nezávislosti, který se zde slaví 9. září, což je datum, kdy bylo v roce 1991 podepsané prohlášení o nezávislosti republiky Tádžikistán na SSSR. Druhá událost byla významná pro tá..ickou rodinu, u které bydlím, a to přivítání nově narozené vnučky do rodiny. Přípravy začaly úklidem celého domu a vařením mnoha chodů. Zapojila jsem se s místními ženami do práce a společně jsme ronily slzy u loupání cibule a při tom jsem poznávala nové příbuzné a přátele jak z města, tak i z vesnice. Potom se pokračovalo sezením, mluvením a jezením. Proběhlo i pár jednoduchých konverzací. Každopádně nejčastější věty, které zazněly mým směrem, byly: „Dej si ještě!” a „Musíš si najít tádžického manžela!”
Budu vděčná, když za námi v naší službe budete i nadále stát, aby se Dobrou zprávu dozvědělo co nejvíce lidí.
Pokud byste chtěli podpořit službu Ivany, použijte prosím č. ú. 1057340/2060 nebo 100113352/0300, v. s. 2306.
