Kde bude naše další místo? MP – arabský svět

Čekají nás další rozhodnutí. Budeme rádi, když se za nás budete modlit.

Začátkem července 2019 jsme odjížděli do J s jasným cílem strávit minimálně dva roky učením se jazyka a být v arabské kultuře. Člověk by řekl, že to bylo nedávno. Koncem června tohoto roku to budou dva roky, co jsme tady. Událo se toho hodně, jak krásné chvíle, tak chvíle, kdy nám „moc do zpěvu“ nebylo – ať už jazykově, kulturně, duchovně, fyzicky, emocionálně atp. Standardní život člověka na misii, řekl bych.

Slyšeli jsme od jednoho manželského páru, který slouží pár let na Středním východě, že člověk začíná prožívat místo jako „místo svého domova“ cca kolem dvou let na daném místě. Tito lidé byli tři roky v Jordánsku, poté se přesouvali do Basry v Iráku, kde jsou nyní asi druhým nebo třetím rokem.

Naše dlouhodobá vize je podílet se na zakládání sborů v zemích Arabského poloostrova v oblasti Perského zálivu, kde místní církev z místních lidí ještě není. Stále to jsou země, kdy v případě odvrácení se od islámu hrozí místním lidem trest smrti. Ale Boží vůlí je, aby v každém národě bylo zvěstováno evangelium a kolem Jeho trůnu budou jednou shromážděni lidé ze všech národů a etnických skupin.

Nyní jsme ve fázi čekání na Boží pokyn, kam se přesně přesuneme a kdy. Bůh nás ujišťuje (i skrze další lidi, ke kterým mluví), že přijde čas, kdy řekne přesně kam a kdy. Nyní v této fázi ještě nejsme, ačkoli můžeme k něčemu inklinovat. V našich srdcích je od počátku země Katar, kam nás Bůh povolal v roce 2018, ale zároveň jsme v průběhu doby prožívali, že nás Bůh povede možná ještě „oklikou“, než se do této země dostaneme.

Proč jsem zmiňoval ony dva roky? Protože jsme si uvědomili, že se Jordánsko stalo naším domovem a nyní ho máme v horizontu pár měsíců (nebo jednoho roku), dá-li Pán, opouštět. Pokud ale pojedeme před Katarem ještě do jiné země na dobu jednoho nebo dvou let, bude to opět nová adaptace, učení se místního dialektu jazyka, zvykání si na jinou mentalitu Arabů a poté opět jinam? A co děti?

Naše starší dcera Melanie už to ve svých šesti letech vnímá jinak, než ve čtyřech, kdy opouštěla Českou republiku směrem do Jordánska. Její odpověď byla, že nechce odjíždět z Jordánska. Toto je věc, kterou můžete odevzdávat do Božích rukou každý den, ale stejně ji každý den nějakým způsobem jako rodič nesete. Všichni víme, že je v Bibli napsáno, že naším jediným domovem je nebe. A je to tak! Ale proč si tedy i ten domov vytváříme zde na zemi? Jednoduše proto, protože to k tomu patří. Člověk potřebuje cítit, že někam patří. Osobně věřím, že i apoštol Pavel si byl vědom onoho břemene, kdy „nikam“ nepatřil, ale směřoval k tomu nebeskému domovu. Byla to cena, kterou se rozhodl platit.

Máme naději a věříme, že pokud budeme uprostřed Božích záměrů, Bůh se o naše děti postará. Jenže v praxi to však neznamená, že máme všichni úsměv na tváři. V praxi to znamená někdy spoustu úsilí, abyste dětem pomohli „nějakým způsobem“ pochopit, že to, jaký život zažívají, není trest ani druh jisté zábavy, ale věčná hodnota, která stojí za všechny ty přesuny, kultury, jazyk, získávání nových přátelství
a opouštění jich, za radost, ale i slzy. Ano, stojí to za to!

Jsme vděční, jaký život můžeme žít s ohledem na věčnost, protože toužíme vidět slávu Ježíše Krista napříč národy. Ale každá mince má dvě strany, a s tím to člověk musí i přijmout. Prožíváme tlaky i uvolnění, klid i stres, horko i zimu, pocity naděje i zoufalství (jazyk, kultura, sebehodnota), upřímnost i neupřímnost (ze strany místních), radost s dětmi i v manželství i tlaky na ně, svobodu v Kristu i duchovní tlaky a zastrašování, zdraví i nemoc, radostné i smutné zprávy z domova, bydlení na jednom místě nebo přesuny.

Ano, je to rozhodnutí člověka, je to naše rozhodnutí. Bůh nikoho nikdy nepotrestal ani se mu nevysmál za to, když člověk za ním přišel a řekl: „Kam mne chceš poslat? Kde ještě nebylo hlásáno evangelium? Kdo ho potřebuje slyšet?“ Někdy jako lidé čekáme na speciální zjevení slova a snů k věci, která byla Ježíšem řečena více než jasně: „Běžte, kažte, křtěte a čiňte učedníky ze všech národů.“ Ano, stojí to za to, bez ohledu na to, kde si opět budeme „vytvářet“ nový domov na přechodnou dobu.

Jsme vděční, že v tom nejsme sami, ale že je toho součástí církev z různých míst světa, že jste toho součástí i vy!

Práci MP můžete podpořit prostřednictvím č. ú. 1057340/2060, v. s. 2308.

Příspěvek byl publikován v rubrice Články. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.