Matt. – vedoucí stanice v Loltepes.Posíláme mnoho pozdravů a velké díky všem sponzorům. Jsme opravdu vděční za vaši finanční podporu. Děti se po koronavirových opatřeních se znovu vracejí k nám do centra. Na začátku pandemie musel každý z nich zpět domů, a tehdy mnohé děti plakaly, že nikam nepůjdou. „Doma nemáme žádné jídlo, tady máme jídlo každý den, máme kde spát, máme všechno!“ Prostě je jim u nás dobře a my jsme vděční, že jim můžeme nabídnout takovou péči a zároveň sdílet pravdu o věčné naději. Díky za vaši pomoc i za vaše modlitby, kterými nás podpíráte.
Požehnaná úroda. Letos jsme navíc měli opravdu bohatou úrodu kukuřice, cukrové třtiny a fazolí. Mohli jsme proto navíc obdarovat některé chudé masajské rodiny v okolních vesnicích. Díky Bohu za takovou změnu oproti loňsku!
Podařilo se nám také uskutečnit jedno důležité setkání s místními vedoucími. Týkalo se školy a ubytovacího střediska pro děti. Pořád totiž čelíme opozici, tedy místním lidem, kteří nám podkopávají nohy. Nicméně setkání dopadlo velice dobře a konečně došlo k zásadnímu ujednání, že můžeme pozemek používat k misijním účelům.
R. – učitelka angličtiny. Vlivem korony se i u nás celá situace ve škole změnila. Děti se v červnu vrátily opět do školy, nicméně jsou nyní s výukou dost pozadu. Byly tři měsíce doma, a tak mají děti co dohánět. Vidím to i u svého předmětu – angličtiny, mám pocit, že vše, co jsem je doposud naučila, úspěšně zapomněly. A nyní nás všechny tlačí čas, protože na konci listopadu mají děti skládat zkoušky (končí školní rok). Prosím, modlete se s námi, ať můžeme školní rok s dětmi úspěšně dokončit.
Náročný byl také návrat dětí z vesnic do našeho ubytovacího zařízení. Velmi rychle sklouzly zase ke špatným návykům z domu, kde bydlí v hliněných chatrčkách. Takže opět musíme připomínat či učit hygienu, sprchy, praní prádla… Obzvláště pro nováčky, kteří zde byli v centru jen chvíli a díky koroně se museli vrátit domů.
Ale i přesto, že práce tady na místě je velice vyčerpávající, Bůh nám dává dostatek síly k tomu, abychom vše zvládli. Naplňuje nás radostí i pokojem a jistotou, že práce s dětmi má do budoucna velký smysl. Vždycky, když se podívám na dětské radostné, usměvavé a milé tváře, tak si uvědomím, že jsou nadějnou budoucností Masajské stepi.
Zrušený tábor pro masajské děti. Normálně tady začínají prázdniny na konci listopadu, vlivem celé situace se ale konec školního roku posouvá (z rozhodnutí tanzanijského ministerstva školství) až na 18. prosince. Takže máme dvacet dní navíc. Každý rok také plánujeme pro děti tábor, na kterém bývá 500 – 600 dětí, bohužel jsme jej pro tentokrát museli zrušit.
Pomoc z Česka. Zuzka S. plánuje do Tanzanie (za podpory svého vlastního sboru AC Lysá nad Labem) odjet na dlouhodobou misii. Vnímá povolání přinést prostřednictvím výuky angličtiny naději nejen dětem, ale také masajským ženám. Měla se letos také zúčastnit tábora pro děti, bohužel své plány musela změnit. Nyní shání finanční podporu pro svou službu a intenzivně studuje svahilštinu. Odchod by ji usnandilo, kdyby se našel někdo, kdo by převzal její stávající službu v misijní stanici v obci Sadská.
Zuzka. Ano, Pán Bůh mě volá nejen k masajským dětem, ale nedávno mi řekl, že mě tam posílá, abych přinesla naději masajským ženám. Navíc jsem zázračně od září získala novou práci, díky níž mohu být flexibilní a tedy i případně vyjet na pár týdnů do Tanzanie (měla jsem jet teď v listopadu, ale opět je vše jinak). Jsem přemožená radostí nad Božím zaopatřením. Když jsem si začala dělat velké starosti, jak to vše dopadne, řekl mi Bůh jednoduchou větu: „Nech to na mně. Já se o tebe postarám.“ A tak stále vidím, jak vše dokonale zapadá do sebe, posílá mi neočekávané dary a učí mě kráčet po vodách. Díky všem, kteří mě již nyní podporují a nesou vše spolu se mnou.
Pokud byste rádi podpořili práci mezi Masaji, prosím, použijte č. ú. 1057340/2060, v. s. 1203. Pokud chcete podpořit Zuzku S. a její práci mezi Masaji, použijte v. s. 2201.
