Stále více ve mně rezonuje fakt, že lidé, kteří se rozhodli podporovat misionáře, jsou stejně důležití jako misionáři samotní. Když jsme byli loni na podzim v Africe navštívit naše projekty, a v zemi začali vzbouřenci bezhlavě zabíjet lidi kolem sebe, byla pro nás velkou oporou skutečnost, že se za nás lidé doma modlí, a kdykoliv nastala nenadálá situace, měli jsme komu napsat: Prosím, modlete se. A Bůh nás všechny vyslyšel! O to více potřebují naše modlitby misionáři, kteří jsou na misijním poli dlouhodobě. Potřebují, aby jim někdo neustále kryl záda a pozvedal jejich ruce. I apoštol Pavel stále naléhal: „Bratři, modlete se za nás.“ S. Chadwick kdysi řekl: „Ďáblovým zájmem je odvést křesťany od modlitby. Nemá strach ze studií bez modliteb, z práce bez modliteb či náboženství bez modliteb. Směje se naší dřině, posmívá se naší moudrosti, ale třese se, když se modlíme!“
Další nedílnou součástí naší podpory jsou finance. A čím dál víc jsem přesvědčena, že tak, jak Bohu hoří srdce pro ztracené, tak horlí po tom, abychom byli do misijního plánu zapojeni všichni. Tedy – někteří vycházejí (misionáři), druzí se modlí a podporují je finančně.
Nedávno jsem četla zdrcující statistiky v knize Pošli a pomáhej, které hovoří o tom, že Američané utratí za žvýkačky stejné množství peněz, jako věnují na misii. A Češi za jeden den na svátek svatého Valentýna utratí více než 6 miliard korun, aby druhým řekli: „Miluji tě!“. A jen za domácí mazlíčky utratíme v ČR ročně více než 12 miliard korun. V porovnání roční příjem na misii Nehemie za rok 2019 byl zhruba 10 milionů.
Nechci tím říct, že bychom byli lakomí, nicméně ve štědrosti na misii máme v rámci ČR velké rezervy. Přitom uvážíme-li fakt, že záchrana lidí, kteří ještě evangelium neslyšeli, je v Božím srdci velkou prioritou, tudíž by měla být i naší součástí. Je tedy na nás zhodnotit, kam naše prostředky putují a do čeho nejvíce investujeme. Jestli to, čím nás Bůh obdařil, si necháváme jen pro sebe, nebo se naopak stáváme nástroji, skrze které proudí požehnání dál.
Mnoho lidí si na začátku nového roku stanoví různá předsevzetí, prosím, zkusme i my zvážit, zda pro nás není příhodná doba, tedy Kairos, abychom se více modlili za misionáře a ztracené a zda Bůh nechce, abychom zdvojnásobili naše dary na misii. Příležitostí jistě bude spousta i v letošním roce.
A na závěr opět slova apoštola Pavla: „Velmi jsem se v Pánu zaradoval, že již zase rozkvetla vaše péče o mne. Vím, vždycky jste na to mysleli, jen jste neměli příležitost.“ Fp 4,10
M. C.
