Oběti pracovního otroctví

Již několik měsíců pracuji v jedné ze zemí jižní Asie jako sociální pracovnice pro neziskovou organizaci, jež se zaměřuje na pomoc obětem pracovního otroctví. Region jižní Asie je regionem s nejvyšším výskytem pracovního otroctví na světě. I když by člověk mohl mít pocit, že otroctví je předmětem minulosti, není tomu tak. V současné době pracuje ve světě v otrockých podmínkách větší počet osob, než kolik otroků bylo obchodováno za celou dobu kolonizací. Moderní otroctví je jednou z forem obchodování s lidmi. Považuje se za ně nucené pracovní otroctví, dlužní otroctví, obchod se sexem, nucená účast v armádě a nucené manželství. Odhaduje se, že ve světě je až 40,2 miliónu otroků. 71% z tohoto počtu jsou ženy.

Pracovní otroctví. V organizaci, ve které pracuji, se zaměřujeme na pracovní otroctví, které je s jihoasijskou kulturou silně spojeno. Nejvíce zasažené jsou oblasti textilní výroby, výrobny cihel, zemědělská produkce, nebo třeba těžba kamenů. Existence pracovního otroctví je posilňována kastovním systémem. Naprostá většina osob, se kterými pracujeme, je z nejnižší kasty hinduistického náboženského systému. Příběhy osob, které pomáháme osvobodit a poté rehabilitovat zpět do normálního života, jsou často podobné – z důvodů finanční tísně (nutnost uhradit zdravotní péči, ztráta živitele, nutnost uhradit náklady na svatbu…) si jedinec nebo rodina půjčí peníze od majitele výroby (tito chudí lidé nemohou dosáhnout na žádnou jinou půjčku, např. od banky) a zavážou se, že si půjčené peníze odpracují. Přestěhují se na pracoviště, kde začnou pracovat. Z důvodu negramotnosti si ale nedokážou spočítat, po jaké době už půjčené peníze odpracovali. Majitel pracoviště drží tyto osoby na pracovišti, brání jim opouštět pracoviště, brání jim najít si jinou práci, často za použití násilí. Nutí pracovníky pracovat 12 i více hodin denně. A roky plynou. Některé z rodin, které jsme osvobodili, byly v otroctví po tři generace. A to třeba jen pro půjčku, která se rovná 2000 Kč.

Příběh, který mě hodně zasáhl, byl příběh ženy – matky samoživitelky, která se dostala do otroctví se svými třemi dětmi, když si půjčila peníze, aby mohla uživit své děti. Nevím, co vše tato žena na pracovišti zažívala, jakým způsobem byla zneužívána, ale dostala se do bodu, kdy to nemohla více snášet a rozhodla se upálit, a to před zraky svých dětí. Osvobodili jsme její děti, které nyní studují a mají šanci žít důstojnější a šťastnější život, než který měla jejich matka.

Práce, kterou děláme, odráží Boží srdce, které se staví proti nespravedlnosti, proti bezpráví. Je motivována slovy, která Ježíš proklamuje na počátku svého působení, kdy v synagóze přečte slova Izajáše a prohlásí, že tato slova byla s jeho příchodem naplněna: „Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy.“ (Lk 4:18-19)

Službu Elišky můžete podpořit prostřednictvím č. ú. 1057340/2060, v. s. 2307.

Příspěvek byl publikován v rubrice Články. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář