Pracovní tým v Tanzanii

Pracovní tým byl opět v pohybu. Rozhovor s vedoucím pracovních výjezdů Stanislavem Bockem.

Stašku, jak vlastně skládáš tým? Většinou třemi způsoby. Za těch posledních pár let zkušeností jsem poznal spoustu schopných a ochotných lidí, které dle požadavků vyplývajících z daného projektu oslovuji. Pak mě také ochotní bratři sami oslovují a třetí způsob je prostřednictvím pas-torů různých sborů, kteří mi sami někoho nabídnou.

Kde a jak sháníš peníze? Stavební misijní výjezdy bývají finančně velmi náročné, proto většinou z více zdrojů. Je to jak můj místní sbor v Českém Těšíně, tak i sbory jednotlivých účastníků výjezdu. Dále už několik let po sobě jsme podporováni jednou nadací, také čerpáme prostředky z misijního fondu naší církve a z Nehemie. Navíc nám přispívají různí soukromí sponzoři a kromě toho každý účastník výjezdu musí přispět určitou částkou sám.

Je o tuto práci zájem? Většinou nemám problém výjezdy obsadit, samozřejmě vzdálenější destinace jsou náročnější na čas, proto výběr týmu je složitější. Ale zájem o tento druh služby je.

Naplňuje vás tato práce? Když bych měl mluvit za sebe, tak nikdy tímto způsobem neuvažuji. Jsem spíše člověk, který, když je osloven nějakou konkrétní potřebou, tak do ní vstoupí, aniž by se příliš zajímal o nějaké pocity. Na druhé straně okamžitý výsledek našeho úsilí, který je zpravidla vidět okamžitě, se stává motivací a zadostiučiněním z dobře vykonané práce. Dle reakcí dalších účastníků se mi zdá, že to tak mají stejně, a rádi se znovu dle možností zapojí.

Mění pracovní výjezdy váš pohled na misii? Každopádně ano. Naprostá většina z nás je vždy oslovena situacemi, se kterými se setkáváme, a víme, že ten malý díl z naší strany je pomocí v místech, kde je potřeba.

Vidíte, že má tato práce smysl? Ano, často misionáři nebo lidé na místech, kde konají službu, nemají možnost se věnovat nějakým stavebním projektům, a proto velmi potřebují pomoc zvenčí. Je to obrovské povzbuzení pro všechny, když při odjezdu vidíme výsledek úsilí, které se na daném místě stalo požehnáním.

Jak reagují místní obyvatelé na vaši práci? Pokud mluvíme o Africe, pak tady platí, že my máme hodinky, ale oni mají čas. Konkrétně u obou výjezdů do Tanzanie místní obyvatelé kromě těch, kteří nám pomáhali, stáli opodál a celé hodiny nás pozorovali. Vypadali celkem přátelsky. Toto ale nelze říct o všech výjezdech, například v izraelském Aradu jsme čelili přímým útokům ze strany ortodoxních židů.

Co je největší výzvou, překážkou nebo těžkostí při každém výjezdu? Co nejlépe zmapovat situaci na místě a připravit věci tak, abychom byli v určeném čase schopni splnit úkol. Dalšími výzvami a překážkami jsou kontroly na hranicích (často jako „turisté“ vezeme nářadí a materiál) a jazyk (překlad z angličtiny do místního jazyka). Někdy si myslíte, že jste vše pochopili, a časem zjistíte, že je to jinak. Také počasí, jiná kultura. Naposledy se nám stalo v Tanzanii, že se nám pokazila úhlová bruska. U nás za hodinu pracujete s novou, ale tam nám vyřešení problému trvalo více než jeden den.

Na čem jste nyní v Tanzánii pracovali a kolik vás bylo? Do Tanzanie jsme jeli čtyři. Tři z nás jsme už na tom místě (Loltepes Massailand) byli před dvěma roky a bratr z Kopřivnice byl poprvé. Stavěli jsme betonovou věž na vodu a na solární panely.

Podařilo se vám stihnout vše, co jste si naplánovali? Stihnout se nám díky Bohu podařilo vše. Sami jsme tím byli překvapeni, protože rozsah díla byl větší, než jsme plánovali. Odjeli jsme s pocitem dobře vykonané práce.

Nějaká historka z poslední cesty? Simba ve svahilštině znamená lev. Petr Guznar (člen týmu) svým vzhledem všem připomínal lva a místní děti před ním utíkaly křičíc: “Simba!” Dokonce když ho viděli někteří dospělí lidé, odvraceli tvář nebo se rychle skryli.

Pracovní týmy můžete podpořit také finančně, a to prostřednictvím č. ú. 1057340/2060, v. s. 3000.

Příspěvek byl publikován v rubrice Články. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář