Děkujeme, že nám pomáháte!“
V únoru tohoto roku jsem poprvé v životě navštívil Izrael. Ovšem nikoli jako turista – v kufru jsem měl pracovní oděv a obuv a spolu s pěti dalšími dobrodruhy jsme přistáli na letišti v Haifě. Naše návštěva se uskutečnila v rámci projektu „Pomoc lesům na Karmelu“ a já se pokusím stručně popsat své dojmy.
Přesto, že turistika nebyla naším hlavním cílem, měli jsme možnost podniknout několik výletů. Zajímala nás samozřejmě místa spjatá s biblickými událostmi. Jsou to silné chvíle, když chodíte po stejných místech, jako chodil Ježíš se svými učedníky. Ale je to i užitečné, návštěvník si učiní představu, jak vypadala například Olivová hora či synagoga v Kafarnaum, ve které Pán Ježíš kázal.
Izrael ovšem není jen romantika. Nebe ustavičně brázdí vojenské stíhačky, a když vám průvodce v Haifě jen jakoby mimochodem řekne, že raketa sem od libanonských hranic letí minutu a šestnáct vteřin, uvědomíte si, že něco je trochu jinak.
Naším hlavním posláním byla práce v lese. První dva dny jsme čistili prostor zasažený kůrovcem a pak nás převeleli do blízké vesnice Kerem Maharal, jejímiž prvními osadníky byli Židé z Čech a Slovenska. Většina z nich se později odstěhovala, ale s jedním pamětníkem jsme měli milé setkání.
Práce, kterou jsme zde konali, spočívala v tom, že vyčistíme pás lesa okolo vesnice a vytvoříme tak protipožární pásmo. Muslimský řidič nás odvážel každé ráno o sedmé, na základnu jsme se vraceli po třetí hodině. Když to hodnotím zpětně, vyčistili jsme nejen les, ale i „hlavu“, sedm pracovních dní strávených veskrze kácením porostu přispělo k duševní pohodě a současně jsme udělali i pořádný kus práce.
Jaký je hlavní význam tohoto projektu? V tom, že vykácíme kus lesa, popřípadě zasadíme nějaké ty stromy, jistě ne. Izrael není chudý stát a na podobné práce si běžně najímá místní firmy. Význam jsme spatřovali v odpovědích na otázku, která zazněla během každého setkání s místními lidmi: „Proč nám pomáháte? Co vás motivuje?“ Lidé nemohli pochopit, proč skupina dobrovolníků z Čech jim pomáhá, zatímco na mezinárodní politické scéně je svět opouští.
Z nejedněch úst jsme tak slyšeli: „Děkujeme, že nám pomáháte!“
Nejlépe to vyjádřil jeden z vedoucích KKL (Židovský národní fond, mající ve správě lesy). Pan Abduláh je Arab, nábožensky se řadí k Drúzům a během každého pracovního setkání opakoval: „Vaše pomoc je hlavně v rovině morální podpory. Vážíme si toho.“ Naše skromná pomoc izraelským lesům otevírala do široka lidská srdce. Od roku 2010, kdy se uskutečnil první výjezd, se podařilo vybudovat cenná přátelství. Lidé z KKL zvou členy týmu do rodin, roste i zájem médií. (V této souvislosti bych jen stručně chtěl zmínit vztahy Židů a Arabů – na rovině elementárních mezilidských kontaktů jsou schopni vcelku bezproblémového soužití. Mnozí z nich židovský stát aktivně podporují.)
Naše práce neunikla pozornosti obyvatel Kerem Maharalu. Paní z blízkého domu nás pozvala na kávu, pak na oběd a pak ještě jednou. Skončilo to svědectvími a modlitbou. Nakonec nám tato žena, vědecká pracovnice z haifské nemocnice, nábožensky zcela sekulární, žehnala v hebrejštině. Řekla, že Bůh jí poslal šest andělů. Vděčnost vyjádřili i příslušníci letištní bezpečnostní služby. Svou povinnost sice museli vykonat, ale s úsměvem a poděkováním.
V Izraeli se nesmí evangelizovat. Každá misijní organizace, která v této zemi chce oficiálně pracovat, musí podepsat prohlášení, že se zdrží evangelizace. Stát sice toleruje křesťany, ale těžce nese, když se obrací Židé. Lepší postavení zde proto mají palestinští křesťané, než mesiánští Židé. Pro sbory je tedy lepší, když se před veřejností prezentují jako neziskovky, než jako církve. Úsměvné ovšem je, jak se zákaz evangelizovat různými způsoby obchází: například průvodkyně areálu Zahradního hrobu (jedno ze dvou pravděpodobných míst Ježíšova pohřbu) nám v rámci turistického výkladu „vysekla“ ukázkové evangelizační kázání.
Věřím, že tento projekt má smysl.
Šalom,
Martin Moldan, biskup AC
