Když jsem na začátku června přijel do dětského domova Otčij dom v Kyjevě, plánoval jsem s Romanem Kornijkem, ředitelem domova, co budu ten týden dělat. Po naplánování návštěv, rozhovorů, setkání, modliteb a shromáždění vypadal týden v Kyjevě jako poklidný.
V domově se kromě ranních bohoslužeb modlíme v obědové pauze za finance pro chod celého domova. Tak jako má každá nezisková organizace finančně plodné i neplodné roky, tak se i náš domov hlavně díky finanční krizi potýká s neplodným finančním rokem. Mnoho organizací přestalo kvůli krizi domov financovat nebo zkrátily finanční podporu. Ale domov, kde žije více jak 50 dětí, potřebuje každý měsíc peníze na jídlo a oblečení pro děti, zaplatit plyn a elektřinu, potřebuje však i peníze na výplaty pracovníkům. Při středeční polední modlitbě řekl Bůh Romanovi, aby jel na Krym. V ten den odjíždělo vlakem do našeho střediska v Kerči na rehabilitaci 12 nových
bezprizorních dětí. Roman říkal Bohu, že jestli tam na otevření tábora „Ostrov pokladů“ má jet, ať Bůh zařídí, aby v jednom kupé byla dvě volná místa. Ten kdo již na Ukrajině byl, ví, že v letních měsících je velmi těžké sehnat jízdenky na vlak, a ne si ještě vybírat, aby měl v kupé 2 spodní postele. Roman ve 14 hodin dorazil na vlakové nádraží a s velkým údivem zjistil, že jízdenky jsou. V té době jsem byl již sbalený, i když jízdenky nebyly ještě koupeny, a jel jsem k Romanovi, který se také balil. Nataša, jeho manželka, nám na cestu udělala jídlo a my spěchali na vlak, který odjížděl v 16.30. Celou cestu jsme si s Romanem říkali, co pro nás Bůh připravil, že určitě nejedeme jen na otevření tábora.
Po příjezdu byly děti překvapené, že jsme s nimi na Krym dorazili. Odpoledne jsme měli trochu volno, tak jsme se jeli podívat na přírodu a namočit naše znavené nohy nejprve do Azovského a večer i do Černého moře. Večer jsme mohli vychovatelům posloužita povzbudit je Slovem Božím s účastí Večeře Páně.
Druhý den jsme jeli navštívit bratra Dymu, který je podnikatelem v Simferopolu. Při snídani jsme se bavili o finanční situaci v dětském domově i o tom, že potřebuje do obou středisek na Krymu ještě 50 postelí. Bratr Dyma nám řekl, že minulý měsíc zavřel jeden dům pro dělníky a nabídl nám 50 postelí. Roman volal vedoucímu střediska Igorovi, aby pro postele hned přijel. Po snídani nám Dyma předával klíče od staršího auta Jaguár, aby ho Roman v Kyjevě mohl prodat. Roman byl rád, že jsme ušetřili peníze za cestu vlakem do Kyjeva. Při předávání klíčů ale bratr Dyma Romanovi řekl, že to auto daruje dětskému domovu, a za kolik ho prodají, tolik peněz získá na provoz domova. Roman byl v šoku a děkoval Bohu za takový štědrý dar, teď začínal chápat, proč nás Bůh poslal na Krym, ale to nebyl konec zázraků.
S novým autem jsme se jeli podívat ještě na druhé středisko ve Štormovém, jak je připraveno léto. Po cestě zpět do Kyjeva jsem
Romanovi říkal, že den zázraků ještě neskončil. Za pár minut nato volá Romanovi bratr Slavik Radčuk, že potřebuje odvézt svou manželku do nemocnice na rentgen, protože ji již několik dní bolí břicho. Roman zavolal známé a své manželce Nataši řekl, aby tam s ní zajela. Za hodinu má Roman telefon, podle rozhovoru jsem poznal, že mu volá Nataša, a najednou křičí z plných plic: „Haleluja, díky ti, Bože!“ a já se dozvídám, že rentgen dělali i Nataši, protože měla žlučníkové kameny a hrozila jí operace, a lékařka jí řekla, že žlučník je úplně v pořádku. V autě jsme prožívali velkou radost, další důvod zavolat všem a podělit se o toto svědectví. Roman se mě ptal, jestli se nezastavíme ještě u bratra Adama, který je podnikatelem v Mikolajevu. Bratr Adam vlastní 2 hotely, pizzerii a firmu Vladam, která vyrábí džusy. S Adamem jsme měli nádherný čas si popovídat a při tom nás královsky pohostil. Dokonce nám nabízel, abychom přespali v jeho hotelu, ale měli jsme naspěch, protože v sobotu se vdávala naše Sašenka. Adam nám před odjezdem naložil auto novými brambory a džusy a řekl nám, že nám chce ještě něco ukázat. Zavezl nás na benzinku, kde nám do plna natankoval nádrž.
Cesta do Kyjeva nám trvala o hodně déle než jsme plánovali, přijeli jsme
v 5 hodin ráno, ale prožili jsme den plný Boží milosti a dobroty, den, kdy se
o nás staral náš nebeský Otec, kdy odpověděl na naše modlitby.
Chci vám všem poděkovat za vaše modlitby a finanční účast, jak na projektu dětského domova Otčij dom, tak i na mé službě v zahraničí.
Bůh vám žehnej.
Vašek Bednář
Práci na Ukrajině můžete podpořit skrze projekt „Podpora dětských domovů
a práce na ulici s dětmi – Ukrajina“, číslo účtu
100 113 352/0300, variabilní symbol 1220. Misijní práci Vaška Bednáře můžete podpořit skrze číslo účtu 100 113 352/0300, variabilní symbol 2500
