Rodina Makievových žije ve vesnici Voschod už více než deset let. Stejně jako ostatní rodiny i oni toužili vymanit se ze začarovaného kruhu, do kterého se dostali po svém útěku během války v Jižní Osetii. Dříve měli dům, hospodářství, dobrou práci a spokojený život. O vše přišli během jediné noci a zachránili jen holé životy. V nové vlasti pak museli začít opět od nuly. Než popíšeme, jak se žije rodině dnes, připomeňme si, jak vypadala jejich situace před lety.
Před deseti lety. Podobně jako jiní uprchlíci dostali i Makievovi od státu malý pozemek, na kterém jim dovolili postavit dům. Po čase jim došlo, do jak nešťastné situace se dostali. Na nízko položeném pozemku se neustále držela voda. Jejich sklep byl prakticky neustále zatopený. Až pak se dozvěděli, že místo, kde uprchlíci dostávali pozemky, byly dříve neobyvatelné mokřiny. A dnes tu trpí lidé. Čtyři děti, kterými Bůh Makievovy obdaroval, byly kvůli vlhkosti neustále nemocné. Stěny byly trvale pokryty plísní. Georgij navíc nemohl najít práci, a nakrmit šest hladových krků bez práce je skutečně neřešitelný problém. Práci bylo možné najít jen ve Vladikavkaze. Větší část výplaty by pak ale šla na zaplacení cesty do zaměstnání. V této části obce nebyl zaveden plyn ani voda. Pro tu se muselo dojít na ulici. Skutečným oříškem bylo pro Vieru praní prádla. Ve vesnici nebyl žádný obchod. Nejbližší autobusová zastávka byla ve vedlejší, tři kilometry vzdálené vesnici, nejbližší škola pak 5 km. Ráno byl dětem přistaven autobus, ale odpoledne musely dojít domů samy. Vypravit děti do školy nebylo pro Makievovy snadné. Neměli peníze na školní uniformy ani na školní pomůcky. Předškolní děti čekaly, až se jejich sourozenci vrátí ze školy, aby si mohly půjčit jejich boty. Pro svůj nízký sociální status si od ostatních dětí vyslechly nejednu urážku. Viera často říkala, že se v jejich domě usadilo neštěstí a nic se jim nedaří. Když jim minulý rok někdo daroval pračku, okamžitě se pokazila tak, že nešla opravit. Georgij byl díky nesnesitelným problémům velmi uzavřený a mrzutý. Svou frustraci si často vybíjel na dětech. Této rodině tedy začali pomáhat pracovníci Misie křesťanského milosrdenství a její stav se pomalu sunul k lepšímu. Na tvářích Makievových se začaly objevovat záblesky naděje. Děti se zvlášť radovaly, když viděly potravinové balíčky, protože v nich vždy našly i něco sladkého. Jídlo přinesené dobrovolníky nejenže pomáhalo od krutého hladu, ale také budovalo most důvěry. Rodině jsme darovali krávu, která dramaticky zvedla úroveň jejich života. Na stole se objevil sýr a mléko a chudoba se začala vzdalovat. Tuto pomoc rodina našla díky partnerům Nadačního fondu Nehemia.
Dnes. Nyní žije rodina Makievových v dostatku. Mají čím nakrmit děti, které už vyrostly. Během těch let rodina rozšířila svůj dům a celkově zrekonstruovala jeho interiér. Manželé nesložili ruce v klín, ale usilovně pracovali a k pracovitosti vychovávali i své děti. Ty se staraly o darovanou krávu i telata, které se z ní narodily. Jejich stádo nyní čítá dva dospělé kusy a několik telat. Děti je umí nakrmit, podojit a celkově zaopatřit. Na stole nikdy nechybí sýr a mléko, kterým vás vždy štědře pohostí. Georgij se nakonec uplatnil jako řidič náklaďáku Kamaz. Po nějakém čase ho odkoupil a nyní pracuje sám na sebe. Nejčastěji vozí krmivo pro skot. Rodina uvěřila v lepší budoucnost a změnila svůj nelehký úděl. V domě panuje pokoj a láska. Celou rodinu můžete vídat v církvi, což také o něčem svědčí. Manželé nezapomínají na ty, kteří jim kdysi pomohli, a často je vzpomínají. O štědrosti této rodiny se mluví daleko za hranicemi jejich vesnice. Usilovně pomáhají svým chudým sousedům. Když se jejich štědrosti lidé diví, prostě a bez vychloubání odpovídají, že i jim Bůh skrze Čechy kdysi pomohl. Natolik se zabydleli, že se pro ně Severní Osetie stala novým domovem. Rodina prosperuje stále víc. Jsme nadšeni, když vidíme, jak po těžkých začátcích nyní žijí svůj sen.
N. K., pracovník COMXM (Severoosetinské misie křesťanského milosrdenství)
Pokud máte touhu podpořit rodiny na Severním Kavkaze, prosím, použijte č. ú. 1057340/2060, v. s. 1101.
