Pro mne to byl první misijní (vlastně první jakýkoliv) výjezd do Ruska. Proto ve mně vše, co jsme viděli, zanechalo silný dojem. Byl to prostě tak trochu jiný svět, viděli jsme bídu i problémy místních a také církev, která to má ve většině případů mnohem těžší, než ta naše. Cítil jsem se jako Američan. Ve srovnání s lidmi na Sibiři jsem měl všechno.
Svědectví z Jakutie. Chtěl bych vzdát Bohu chválu za to, že si nás používal. Jednou po vyučování v církvi jsme ještě zpívali pár chval. Během tohoto času jsem se za některé přítomné modlil. Když jsem přistoupil ke klukovi, který se jmenoval Petr, a začal jsem se za něj modlit, zdálo se mi, že po mně Bůh chce, abych ho povzbudil a řekl mu, že “Pán ho vidí a že má pro něj připravenou konkrétní službu.” A tak jsem to udělal. Když jsme pak spolu ještě mluvili, řekl mi, že už nějakou dobu touží Bohu konkrétním způsobem sloužit, ale jednoduše neví čím. Tímto byl náš rozhovor na toto téma ukončen.
Utvrzení a vyjití. Když jsme se vrátili do Česka, přišla mi asi po dvou týdnech právě od Petra nová zpráva, ve které mi děkoval a psal, že slovo, které jsem mu sdělil, a ještě pár dalších věcí, které zažil, ho utvrdily v tom, že ho Pán volá ke službě misionáře v jiném městě. A tak přesun na nové místo už nastal na začátku března! Mám radost, že si nás Pán mohl použít i takovýmto způsobem, a těším se na zprávy z nového misijního pole.
H.M.
