Souběžně s tím, jak píši tyto řádky, probíhá diskuze o církevních restitucích, eschatologii, homosexualitě a dalších důležitých a zároveň kontroverzních tématech. O to víc si vážím toho, že jsme jako církev jednotní a aktivní v naplňování Velkého poslání (Mt 28:18-20). Záchrana lidských životů, budování učedníků a jejich následné vysílání je jádrem našeho poslání. Protože nás Ježíš zachránil a změnil náš život, stali jsme se i my těmi, kteří nesou tu největší zvěst lidem celého světa.
Jsem vděčný Bohu a taky vám všem, kteří pracujete na misii. Naše sbory ve spolupráci s Nehemií vyšlou tento rok téměř 40 misijních týmů do zahraničí. Osobně jsem ale také velmi vděčný za to, že máme své vlastní dlouhodobé misionáře. Díky Bohu, že došlo k průlomu a že můžeme vysílat české misionáře, jichž je momentálně devět podporovaných skrze Nehemii a místní sbory. Podporujme dále tyto bratry a sestry ať už modlitbami, financemi, ale i osobním kontaktem a zájmem, aby věděli, že jsme v tom s nimi, že si jich vážíme a stojíme s nimi v naší společné misii.
Přestože naše misie roste, je v současnosti na zemi ještě 7 063 nezasažených skupin, což je 41.5% celkové populace země. Je důležité se modlit, posílat finance, ale nic nenahradí fyzickou přítomnost. Evangelium je totiž potřeba nejen vyhlašovat a proklamovat, ale především prokazovat naším každodenním životem. Kéž bychom mohli jako Češi pokračovat v Božím díle tam, kde momentálně jsme, ale kéž bychom mohli také přinést evangelium mezi těchto
7 063 nezasažených skupin. Kéž bychom jako Konstantin a Metoděj přinesli evangelium celé jazykové skupině národů.
Potřeb na misijním poli je mnoho a přirozeně vyvstává otázka, co s tím, a napadá nás přirozená odpověď, nemáme na to. A tak se mi vybavuje příběh o tom, jak Ježíš vyzval své učedníky, aby nakrmili 5 000 lidí. A jejich odpověď „ani kdyby…“ všichni známe. Chvála Bohu, že to není o naší schopnosti, ale o Ježíši, který má moc jít přes naše „ani kdyby“. Začátek knihy skutků popisuje situaci, kdy Ježíš vybízí své učedníky, aby šli do celého světa. Jak se v tom cítili, co si o tom mysleli? Pár desítek lidí má jít do celého světa?
Z lidského pohledu nereálné, nemožné, přesahující možnosti, schopnosti, zkušenosti. Ale chvála Bohu, že On je ten, který má veškerou moc na nebi i na zemi a skrze malou skupinu lidí činil lidsky nemožné. Ať je to i pro nás povzbuzením, motivací a směrováním, že náš Bůh zmocňuje ochotné k naplnění Velkého poslání, které dalece přesahuje naše počty, možnosti, schopnosti i zkušenosti.
Petr Rattay,
člen Správní rady NF Nehemia
