Kartonová evangelizace. Před Vánocemi připravila mládež z našeho sboru Svoboda v centru města tzv. „kartonovou evangelizaci“. Chtěli jsme lidem přiblížit skutečný význam Vánoc. Na náměstí jsme tedy postavili stan, odkud jsme lidem přáli vše dobré, nabízeli jsme jim čaj, kávu a sušenky. Zbytek mládeže s tabulemi z kartonu zavěšenými na krku stál či se procházel na místech, kde se shromažďuje více lidí, jako jsou supermarkety, parkoviště a křižovatky. Na tabulích měli napsáno: Vánoce, to je Ježíš. Narodil se Spasitel. Bůh na tebe nezapomněl, vzpomeň si na něj.
Spousta lidí se zastavovala, někteří si nápisy jen přečetli, ale nemálo lidí se také s námi dalo do řeči. S nimi jsme si mohli povídat o skutečném významu a smyslu Vánoc. Jednou pastor poměrně aktivně církvi řekl: „Církev, která se zastavila, je církev bez života.“ A aby tomu tak nebylo, uspořádali jsme velmi praktickou evangelizaci
v mrazivé zimě. Na náměstí jsme postavili modlitební stan, v němž lidé mohli získat nejen duševní, ale i duchovní pomoc, a také se zahřát horkým čajem, kávou a sušenkami.
Mráz je nezastavil. Čtyřdenní evangelizaci jsme dělali v nejmrazivějších lednových dnech. Byl takový mráz, že nám zamrzal čaj v termosech. I přesto však přicházelo do stanu každý den v průměru 95 lidí.
Jeden náš bratr řekl: „Moc jsem v takovou akci nedoufal. Kdysi jsem byl k takovýmto akcím velmi podezřívavý. Díky Bohu však nejsou všichni jako já. Byl jsem opravdu velmi mile překvapen, když za námi lidé sami přicházeli.“
Ochotná servírka. V jednu chvíli nám došly plastové lžičky na míchání kávy, a protože jsme je nemohli nikde sehnat, zkusili jsme to v nejbližší kavárně. Servírka nám říkala, že lžičky neprodávají, když se však dozvěděla, že je potřebujeme na naši evangelizační akci na náměstí, dala nám je zdarma a k tomu navíc přidala kilo cukru. To je jen zlomek z toho, co Bůh dělal, jak otvíral lidem srdce a odpovídal na modlitby lidí. Lidé byli vděční, že se mohli zahřát nejen čajem, ale i dobrou zprávou o Kristu, a to obzvláště v těchto mrazivých dnech.
