Z Dimky se stal Dmitrij Vasiljevič
Dima se narodil v Kyjevě, v zabezpečené rodině. Jeho matka zemřela na rakovinu a otec nejevil zájem o osud svého syna. Po smrti matky začal otec pít a domů si přiváděl různé ženy. Sociální služba ho zbavila rodičovských práv, ale život dítěte se nezměnil. Dima zůstával celé dny sám doma bez jídla. Sousedé zavolali k nám do dětského domova Otčij dom a my si ho v sedmi letech vzali. Dima byl velmi rozmazlený kluk, matka ho porodila ve starším věku a zahrnovala ho velkou pozorností. Je to však velmi schopný a inteligentní chlapec. Chtěl být adoptován a jeho snem bylo stát se ředitelem Otčího domu. Když jsme v roce 1999 přijeli poprvé do Chotova, kde byl tehdy Otčij dom, Dimky jsme si hned všimli. Na svůj věk malý světlovlasý roztomilý klouček se okolo nás točil a vyžadoval naši pozornost. Stejné to bylo i při našich dalších návštěvách domova. Dima byl vždy první, kdo nás vítal, se kterým jsme si hráli a povídali – byl prostě všude. Velmi dobře si pamatuji, jak jsme stavěli cesty, domy a garáže pro jeho autíčka, venku hráli na honěnou, na schovku nebo stavěli na pískovišti bábovky a v zimě jezdili na saních nebo se koulovali. Pamatuji si, jak ředitel domova Roman Kornyjko všem říkal, že Dimovou touhou je stát se ředitelem tohoto dětského domova, a přemýšlel tehdy, co bude dělat on. Toto medové období Dimovi dlouho nevydrželo a po dvou letech poprosil ředitele Romana, aby ho poslali do státního dětského domova. Tam zjistil, že se má hůř než v předešlém domově, vrátit se však již nešlo. Dima byl v domově do svých 17 let. Po ukončení školní docházky se mu podařilo dostat na prestižní střední zlatnickou školu. Vyučil se zlatníkem a vrátil se k sobě domů, kde dodneška bydlí se svým strýcem. Pracuje ve zlatnictví, nejraději ale vyrábí věci ze stříbra. Nedávno nás přišel Dima navštívit. Roman Kornyjko mi ho představil jako Dmitrije Vasiljeviče a doopravdy jsem si na něj nevzpomněl, až když Roman řekl, že je to ten malý světlovlasý Dimka, který nám za dobu deseti let, co jsme ho neviděli, nějak vyrostl. Dnes je z něj urostlý 19letý mladík, prohlíželi jsme si spolu fotografie, vzpomínali na dobu, kdy žil v domově, dokonce i Dima si vzpomněl na mě, jak jsme si hráli. Po společné večeři odjel domů. Věřím, že Boží dobrotivá ruka je nad ním, že jednoho dne se znovu vrátí do Božího domu.
Aljona má novou rodinu
Když Aljona přišla do Otčího domu, dozvěděli jsme se, že má vážné zdravotní problémy nohou: důsledkem křivice má zcela zkroucené obě nohy od kolen ke kotníkům. Pochopili jsme, že naléhavě potřebuje začít s léčbou. Loni na podzim nejprve chirurgové operovali pravou nohu. Tím začala dlouhá a obtížná cesta obnovy. Více než 6 měsíců měla Aljonka nohu v sádře, mohla chodit jen
o berlích. Tehdy nastoupila do první třídy a musela být převedena na individuální studium. Na začátku prázdnin k nám do domova přijel jeden manželský pár z Ukrajiny, který v srpnu Aljonku adoptoval. V nové rodině se jí žije dobře, je velmi šťastná, často nám volá a říká, že je za všechno velmi vděčná. Lékaři jí v září odstranili kus oceli, který držel pohromadě operované kosti. Vše dobře srostlo. Nyní je pravá noha rovná a krásná! Podle odhadů lékařů by se mohlo začít s operací levé nohy a všichni věříme, že to dobře dopadne!
Máma Lena se vdala
Lena s manželem Dimou a jejich třemi dětmi přijeli sloužit dětem do dětského domova před hodně lety, bylo to v červnu 2003. Nastoupili do programu rodinné výchovy a k jejich třem dětem jim přibylo 9 dalších dětí. Krásná a milující rodina, bylo vidět, jak Bůh žehná rodičům i dětem. Táta Dima jel navštívit svého nemocného otce na Sibiř, odkud pochází, a tam se seznámil s nějakou paní, u které již zůstal. Máma Lena byla sama na 12 dětí. Často jsem v této rodině pobýval před i po nevysvětlitelném odchodu Dimy. Každý večer jsme se s Lenou i dětmi modlili, aby se táta vrátil. Dima se ponořil do drogové a alkoholové závislosti, nejevil o svou rodinu zájem a po několika letech Lena požádala o rozvod. Ten trval taky několik let, protože Dima s úřady na Sibiři nekomunikoval, ale nakonec s rozvodem souhlasil. Pak se čekalo na legalizaci rozvodu z ruské i ukrajinské strany a potřebný dokument, že jsou rozvedeni, Lena konečně obdržela.
V té době jsme se modlili, aby Bůh Leně poslal manžela, který nebude milovat jen ji, ale přijme její 3 děti i dalších sedm v pěstounské péči. Tehdy začal na výroční konference církve Spasení přijíždět bratr Oleg, se kterým se Lena znala z rodného Hajvoronu. Oleg začal jezdit do dětského domova stále častěji, až letos v červnu Lenu požádal o ruku. Na konci srpna měli svatbu. Oleg se své nové role otce zhostil na výbornou, miluje děti i ony jeho. Všichni jsou velmi šťastní. Modlí se, aby jim Bůh dal velký dům, ve kterém by mohli všichni bydlet.
Novinky z Apostolova
Poslední červnovou sobotu se v našem sboru Svoboda křtilo 8 lidí, říká pastor Pavel Golub. O prázdninách jsme pořádali 2 tábory:
v červenci dětský tábor, kde bylo 80 dětí, a v srpnu tábor pro mládež, kterého se zúčastnilo 50 mladých křesťanů. Na konci dětského tábora na posledním shromáždění, když jsem mluvil o ukřižování a vzkříšení Ježíše, 40 dětí reagovalo na výzvu a obrátilo se k Bohu, říká Pavel, další děti byly uzdraveny ze svých nemocí. Oba tábory byly velmi požehnané a chceme v nich příští rok pokračovat.
Po prázdninách jsme začali dělat „Školu mladého kazatele“, kam přichází 2x měsíčně 9 mládežníků. Chci je připravit k tomu, aby se nebáli sdílet evangelium ve škole, ve své rodině, v práci, ale i v církvi. Po novém roce je chci brát na praxi do našich stanic, aby tam učili sloužit. Učí se kázat a modlit se. Věřím, že si je Bůh použije pro svoji slávu.
V sauně poznal, že křesťané jsou normální
Arťom pracuje 6 let s jedním členem našeho sboru, který ho mnohokrát zval na shromáždění, ale vždy odmítl, že křesťané jsou nějací divní lidé. Nedávno ho Víťa pozval, jestli by nám nepomohl se stavbou modlitebny, a tam jsem s ním mluvil. Poté byl pozván na bratrské setkání do sauny, kde viděl, že křesťané jsou i bez alkoholu normální a dovedou se bavit. Další týden přišel v neděli do sboru, kde reagoval na výzvu a odevzdal svůj život Ježíši. Bůh je dobrý a díky jeho milosti můžeme sloužit druhým lidem, řekl Pavel Golub.
Bůh vám žehnej
Vašek Bednář
Práci na Ukrajině můžete podpořit skrze projekt Podpora dětských domovů a práce na ulici s dětmi – Ukrajina, číslo účtu 100 113 352/0300, variabilní symbol 1220.
Práci Vaška Bednáře můžete podpořit skrze projekt Václav Bednář – Ukrajina, Balkán, číslo účtu 100 113 352/0300, variabilní symbol 2500.
