Již dříve jsem psal o vizi, kterou jsem přijal pro naši práci v Iráku. Zmiňoval jsem projekty a Žalm 68, ve kterém je tato vize podtržena: „Hospodin je ochránce vdov, otec sirotků. Osamělým dává rodinu, vězně vyvádí na svobodu…“ Psal jsem také o dívkách ze zajetí ISIS a o rehabilitačním centru pro ženy. V průběhu naší práce slýcháváme nejrůznější životní příběhy, čím vším si musely tyto dívky v životě projít, většina příběhů je ale nepublikovatelná. Přesto však se s námi dvě jezídské dívky Amina a Fajza podělily o to, co je v životě potkalo, a i když je pro ně celá událost velmi ponižující, daly nám ke zveřejnění svá svolení.
Příběh Aminy.Tři roky v zajetí.
Amina byla jako osmnáctiletá dívka unesena spolu s celou svou rodinou bojovníky ISIS (kromě jednoho bratra). Mužové je od sebe všechny oddělili a Amina musela tři roky sloužit jako sexuální otrokyně v zajetí ISIS v Mosulu. Aminina sestra, která se také stala otrokyní, však v zajetí nepřežila. Nevydržela krutost ISIS a spáchala sebevraždu. Unesen byl i jejich nejmladší bratr, který byl tehdy ještě miminko. Nyní je osvobozen, ale nikoho z rodiny nepoznává a dokonce nezná ani svůj rodný jazyk. Když letadla začala osvobozovat Mosul, ležela Amina nemocná v mosulské nemocnici. Tehdy jedna z bomb zasáhla i nemocnici a exploze zranila Amině ruku a nohu. Armáda však brzy nato v boji s nepřáteli zvítězila a Amina se tak mohla dostat zpět do Kurdistánu.
Rodina. Další čtyři bratři a druhá sestra se také již vrátili zpět domů z otroctví v ISIS, ale protože jsou jejich rodiče stále nezvěstní, převzala Amina jako nejstarší dcera za svou rodinu zodpovědnost. Nyní tato jednadvacetiletá dívka prochází těžkými depresemi a rány na ruce i noze se stále ještě plně nezahojily. Bydlí v uprchlickém táboře a navštěvuje naše centrum pro traumatizované dívky, které přežily otroctví v ISIS.
Příběh Fajzy. Bylo mi devět let když mě unesli.
Únos a zajetí. Když stoupenci ISIS napadli Sinjar, zajali mě, mou sestru, tetu i babičku. Naložili nás do auta a zavezli do Tal Afar. Měsíc jsme byly zavřené v nějaké škole a pak nás převezli do jiné školy, tentokrát v Mosulu, kde jsme strávily dalších deset dní. Pak nás odvezli zpět a uvěznili v nějakém domě. Zde po dobu devíti měsíců denně přicházeli stoupenci ISIS a vybírali si pro sebe ženy a dívky.
Potupa a bolest. Pak z nás vybrali všechny svobodné dívky a děti a odvezli zpět do Mosulu na místo, kam si denně přicházeli muži vybírat své otrokyně. Tehdy došla řada i na mě. Násilím mě vyvedli a zavřeli na 55 dní do vězení, kde jsme dostávaly jen jednu láhev vody a kousíček chleba, nic víc. Na konci těchto dní už byla v naší zemi zima a tehdy nás přinutili se osprchovat ve studené vodě a pak mě přivezli do domu muže jménem Al Imam Abu Talub. Každý den mě bil a zneužíval a choval se ke mně odporně. Spolu se mnou zde byly ještě dvě další jezídské dívky. (Když dívky hovoří o bití, je to vlastně jemnějšími slovy řečeno, že byly znásilněny, za což se dívky velice stydí. Je to pro ně potupné.)
Krutá realita. Po patnácti dnech mě tento muž nabídl svému kamarádovi Abu Majmunovi jako dar, což je běžnou praxí islámských bojovníků. U tohoto muže jsem musela zůstat dva roky. Surově mě bil a jeho rodina se ke mně chovala stejně. Jednou se mě dokonce pokoušela zabít i jeho žena. Když mě jednou Abu opět znásilnil, otěhotněla jsem, vlivem jeho bití jsem však nakonec potratila. Tento muž byl však jednoho dne zastřelen dronem. Mé utrpení však tímto neskončilo. Jeho bratři o mě losovali, čí ženou se dále stanu. Na patnáct dní jsem tehdy skončila u jeho nejstaršího bratra, ale i jej zabila střela z dronu. U jeho rodiny jsem následně zůstala celý rok. Chovali se ke mně nehezky a denně mě bili.
Nakonec jsem skončila v rukou padesátiletého muže jménem Ali Asen Haji, který měl velkou rodinu, mnoho dětí a vnoučat. Jeho dcery byly starší než já. U něj jsem byla tři roky a denně zažívala bití. Opět jsem otěhotněla, vlivem násilí jsem ale potratila. Po nějaké době jsem otěhotněla znovu, to už mi bylo dvanáct let, a tentokrát jsem již dítě porodila. Bydleli jsme v jedné z posledních opevněných pevností ISIS v Bakhuzi v Sýrii. Vojenská situace a napětí ve městě se stále zhoršovaly a tři dny jsme neměly nic k jídlu. (Při dobytí města Bakhuz protivníky ISIS vojáci následně zjistili, že mnoho mladých jezídských dívek bylo zabito chvíli před osvobozením.)
Vysvobození. Pak jsme utekly do Rakky a Ma´dinu. Tehdy mé dítě onemocnělo, musela jsem s ním do nemocnice, kde si nás však všimla kurdská armáda jménem Peshmerga. Daly jsme se na útěk k tureckým hranicím, na cestě nás Peshmerga dostihla, zajala, a mě opět vsadila do vězení, ve kterém jsem strávila 21 dní. Pak trvalo ještě další měsíc, než jsem se opět setkala se svou rodinou. Dítě mi však vzali. (Dítě bylo odňato ze dvou důvodů. Komunita by takové dítě ze znásilnění bojovníkem ISIS nepřijala. A druhým důvodem je, že dítě dle kultury automaticky přebírá náboženství svého otce. Matka proto není způsobilá dítě takovýmto způsobem vychovat. Děti tedy vyrůstají v sirotčinci.) Má mladší sestra je bohužel stále v zajetí ISIS. Cítím se uvnitř zcela rozdrásaná. Jsem vyčerpaná, unavená, a při vzpomínce na to, čím vším jsem si musela projít, je mi špatně.
Rehabilitační centrum pro ženy. Fajza a Amina nyní žijí v uprchlickém táboře v severním Iráku a rády navštěvují naše centrum. Nabízíme zde jezídským dívkám útočiště a pomáháme jim překonávat traumata, kterými si musely jako otrokyně ISIS projít. V loňském roce jsme ve městě Baadre pronajali dům, kde se dívky mohou účastnit nejrůznějších aktivit. Nabízíme terapeutické pohovory, sport, umění, hudbu či kurzy, které dívkám pomůžou získat stabilitu a najít zaměstnání.
Jsem rád, že těmto dívkám můžeme pomoci i materiálně, protože nemají téměř nic. V zimě jsme jim darovali do stanů přímotopy a v létě, kdy teploty ve stínu dosahují 50 stupňů, jsme jim pořídili vodní odpařovací chladící zařízení nebo ledničku. Ano – nabídnout pohár studené vody žíznícímu je velmi praktické křesťanství. (Mt 25:35)
Jen modlitba? Lidé se mě ptají: „Co pro tyto dívky můžeme udělat? Chtěli bychom pomoci víc než jen modlitbou.“ Chci vás však povzbudit, modlitba není jen duchovní rituál, ale skutečná služba. Ano, modlitba není jenom nějaké gesto, ale mocný nástroj, skrze který Bůh proměňuje nejen nás, ale i ty, za které se modlíme.
Vždyť právě skrze modlitbu slyšely mnohé národy ve svých jazycích zvěst o velikých skutcích Božích a byly z toho ohromeny!“ Bůh jedná a vysvobodí nás i prostřednictvím vašich modliteb! (2 Kor 1:10-11)
Pokud byste se chtěli o dívkách v zajetí a o celkovém pozadí situace v Iráku dozvědět více, doporučuji přečíst obšírnější svědectví laureátky Nobelovy ceny Nádija Murád v knize „Poslední dívka“.
Pokud byste rádi pomohli právě těmto ženám, prosím, použijte č. ú. 1057340/2060, v. s. 10021. Pomoc Jezídům v. s. 1002, pomoc j. dětem v. s. 10022. Na podporu práce Wojnarových v. s. 2303.
