E-mail od misionáře v Chorvatsku Jirky Dohnala

FormatFactorydohnaloviMoji milovaní bratři a sestry,

po pár dnech se ozývám, jak jsem slíbil. Se mnou je vše OK, trávení se vrací pomalu do normálu. Trochu mi v posledních dnech mokval ten řez od operace. Ale podle našeho rodinného lékaře je to normální. Řekl, že mám klidovat a každý den ránu převázat.

Teď bych s vámi rád sdílel, co jsem prožil. To, co se mi přihodilo, a to, jak se zpráva o mém onemocnění a operaci šířila od člověka k člověku a od sboru ke sboru a mobilizovala modlitebníky napříč všemi denominacemi, kteří se horlivě modlili a mnozí i postili za mne a mou rodinu, a to nejen v Česku a Chorvatsku, ale i mnoha dalších zemích, mě velice zasáhlo a dojalo. A taky ke mně skrze to Pán mluvil. Viděl jsem a na vlastní kůži prožil, jak ohromnou moc má horlivá modlitba svatých.

Když přišel den mé operace, ani na vteřinu jsem nepocítil strach. Opravdu ani závan. Jako bych ani neměl jít na operaci, ale na procházku do parku. Měl jsem takový pokoj, jaký jsem ještě nezažil. A po operaci, když jsem se probral z narkózy na jednotce intenzivní péče, jsem měl neuvěřitelné obecenství s Bohem. Okolo mé postele byly nějaké neviditelné bytosti. Neviděl jsem je, ale jasně cítil jejich přítomnost. Každá z nich vyzařovala nějakou ušlechtilost, vznešenost, útěchu a přijetí, jaké jsem doposud nezažil. Cítil jsem se v takovém bezpečí, tak milován,
přijat, utěšen a důležitý (zní to blbě, ale tak to bylo). Mou myslí proudily úžasné myšlenky a já jsem si je tak strašně moc chtěl zapamatovat. Ale zapamatoval jsem si bohužel jen část. Napůl jsem ležel a napůl seděl, napojený na kapačky a přístroje, a jen jsem polohlasně mluvil s těmi bytostmi: „No to je úžasné… Fakt je to tak?… Uf, to je neuvěřitelné… To je nádhera… To snad ani není možné!“ Sestra si myslela, že blouzním nebo co. A já přitom byl tak šťastný a utěšený.

Jsem si jistý, že tohle všechno bylo výsledkem modliteb vás všech. Viděl jsem, že to volání do nebe, ten žár, tu vlnu modliteb v našich srdcích stvořil sám Pán, a byla by veliká škoda, kdyby to z našich srdcí vyvanulo.

Přál bych si, aby každý služebník a služebnice Boží mohli mít takovou masovou a mocnou modlitební podporu, když se
dostanou do smrtelného nebezpečí. A ještě lépe – než se dostanou do smrtelného nebezpečí. Že se služebníci a služebnice do smrtelného nebezpečí dostávat budou, je zřejmě nevyhnutelné. Stačí se podívat na život apoštola Pavla. Bojoval se šelmami v Efezu a mnohokrát za život si nebyl jist vlastním životem.

2. Korintským 11,23–27: „…Hojněji v těžkých pracích, hojněji ve vězeních, nad míru v ranách, častokrát v ohrožení života. Od Židů jsem pětkrát dostal čtyřicet ran bez jedné, třikrát jsem byl bit holí, jednou kamenován, třikrát jsem ztroskotal, noc a den jsem strávil na širém moři; častokrát na cestách, v nebezpečích na řekách, v nebezpečích od lupičů, v nebezpečích od vlastního kmene, v nebezpečích od pohanů, v nebezpečích ve městě, v nebezpečích
v pustině, v nebezpečích na moři, v nebezpečích mezi falešnými bratřími; v těžké práci a v úsilí, často v nočních bděních, o hladu a žízni, často v postech, v zimě a nahotě.“

Přál bych si však, aby za každým sluhou a služebnicí Boží stála taková mocná armáda, jaká stála a doufám, že i nadále bude stát při mně.

Je mi jasné, že některé bitvy tady bez vašich modliteb nevybojujeme. Jsme prostě na vašich přímluvách závislí.

Můžu se jen ztotožnit s tím, co napsal apoštol Pavel po své největší duchovní bitvě, která ho potkala v Asii. Dovolím si ten text pozměnit.

2. Korintským 1,8–11: „Nechci, bratři, abyste nevěděli o mém soužení, které mne potkalo v Chorvatsku; dolehlo na mne nadmíru těžce, nad moji sílu, takže jsem si zoufal, až jsem i pochyboval o svém životě. Sám v sobě jsem však měl ten rozsudek smrti, abych nespoléhal na sebe, ale na Boha, který křísí mrtvé; on mne vysvobodil z takového nebezpečí smrti a ještě vysvobodí; v něho jsem složil svou naději, že ještě znovu vysvobodí, když i vy nám budete pomáhat modlitbou, aby za nás mnozí děkovali kvůli daru milosti, kterého se nám dostalo skrze přímluvy mnohých.“
Děkuji vám všem, že jste stáli v Duchu po našem boku v této zkoušce, a svěřujeme se i nadále vašim modlitbám.

Vaši v Kristu

Jirka & Káťa,
Terezka, Matyáš, Martin

Příspěvek byl publikován v rubrice Zprávy z projektů. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.