Říjnový misijní výjezd na Ukrajinu

file1086 anicka [1600x1200]Ve druhé polovině října jsem jel sloužit na Ukrajinu s Jiřím Hanákem, vedoucím stanice Apoštolské církve v Bystřici pod Hostýnem a ředitelem Nehemia Leošem Cáskem. Rád bych se s vámi podělil o pár postřehů z našich společných cest.

 

 

SLUŽBA V DĚTSKÉ NEMOCNICI V APOSTOLOVU

bratr misa v nemocnici  [1600x1200]V sobotu dopoledne jsme spolu s bratrem Pavlem Golubem navštívili dětskou nemocnici v Apostolovu. Pavel nám ukázal všechny nemocniční pokoje a především 2 pokoje pro HIV pozitivní děti. Tyto pokoje by chtěli ještě letos opravit lidé z církve, kde je Pavel Golub pastorem. Je to jeden ze způsobů, jak místní Církev Boží Ukrajiny slouží potřebným dětem. Po návštěvě pokojů nám Pavel ukázal hernu pro děti, kterou opravili před rokem. Dětskou místnost vybavili novými okny, vymalovali ji dětskými motivy, instalovali nová světla, položili nové linoleum a zakoupili lavičky. Místnost doplnili ještě o televizi a DVD přehrávač, plyšové hračky a jako živý doplněk krásnou palmu. Po prohlídce nám zdravotní sestry řekly, že v jednom pokoji leží nedávno narozená holčička, s dotazem, jestli se na ni chceme podívat. Rádi jsme pozvání přijali. Přišli jsme do prostého pokoje, kde v malé postýlce ležela 14 dní stará holčička, kterou opustila její matka. Měli jsme možnost se za ni pomodlit, aby ji Pán Ježíš ochránil a dal jí věřící a milující rodiče. Mohl jsem ji také pojmenovat a dal jsem jí jméno Jana. Na konci listopadu jsem tuto nemocnici navštívil znovu. Hlavní sestra mi hned ve dveřích oznámila, že Janu museli převést do kojenecké nemocnice v Krivém Rogu. Doufám, že naše modlitba, kdy jsme Janu svěřili do Božích rukou, bude alespoň tím málem, které bude mít vliv na její budoucnost.

SLUŽBA V NOVĚ VZNIKAJÍCÍM SBORU VE VESNICI NOVOGRIGOROVSKO

<pjatichatky_2 [1600x1200]Po návštěvě dětské nemocnice jsme s bratry odjeli sloužit do nově vznikajícího sboru v Novogrigorovsku, které je vzdáleno asi 40 km od Apostolova. Cesta nám trvala něco přes hodinu. Založení sboru inicioval sbor z Apostolova s názvem Svoboda, jako reakci na loňskou prosbu jedné rodiny, která se před lety obrátila k Bohu a dojížděla dle možností do Apostolova. Nyní jezdí služebníci z Apostolova do Novogrigorovska pravidelně sloužit. Před rokem jsme s Dankou měli možnost tento nově vznikající sboreček navštívit a posloužit tam slovem. Letos v srpnu sbor pořádal týdenní evangelizaci pro děti a dospělé. Nyní tam slovem posloužili i naši bratři Jiří a Leoš. Bylo to v pronajatých prostorách v místním kulturním domě. Protože jsou ale tyto prostory nevyhovující, začali místní hledat nové místo ke scházení. Sbor se tak rozhodl, že koupí dům, který opraví a předělá na modlitebnu. Našli dům na centrální ulici, který dlouhou dobu nikdo neobýval. Původní majitelka sice o prodeji nechtěla ani uvažovat, ale nakonec dala na radu vedoucí kulturního domu a dům jim prodala. Bratři se následně chytili práce a v domě již vyměnili okna, nahodili nové omítky, nově udělali podlahy i stropy. Už funguje nový záchod a na konci listopadu se v tomto domě konalo první shromáždění. Tam se díky Boží milosti obrátila i vedoucí místního kulturního domu.

SETKÁNÍ S ANIČKOU

20131029_Anicka [1600x1200]Po službě v Apostolovu jsme s bratry jeli navštívit dětský domov Otčij dom v Kyjevě. Po našem příjezdu jsme spolu se všemi dětmi šli na piknik. Ten je součástí vzdělávacího a výchovného programu pro všechny věkové kategorie dětí. Seznamovací piknik má název Bumerang. Seznámili jsme se s novými dětmi, které přišly do Centra rehabilitace dítěte. Dnes je v centru 32 dětí a z toho více než 20 je úplně nových. Když jsme vycházeli z budovy centra, všiml jsem si jedné malé holčičky, která seděla na lavičce a plakala. Sedl jsem si k ní a ptal se, proč pláče. Ona se na mě podívala a zeptala se mě, jestli bych jí mohl najít tatínka. Potom se znovu dala do pláče. Byla to asi nejtěžší prosba, s jakou jsem se kdy setkal. Neměl jsem pro ni odpověď, jen jsem se za ni modlil, aby ji Pán utěšil. Po nějaké chvíli se utišila a řekla mi, že se jmenuje Anička. A právě ten den ji do dětského domova přivezla sociální služba. Jak strašnými situacemi musí některé děti procházet. Nevím sice, v jaké rodině vyrůstala a co zažívala, ale jedno vím. A to že Pán Ježíš je s ní, má ji ve svém náručí. Nás si pak používá jako svůj nástroj, aby se Anička cítila šťastně a v bezpečí.

Příspěvek byl publikován v rubrice Misijní výjezdy, Zprávy z projektů. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.