Jak jsem se dostal k práci na Zakarpatí

IMG_24531Věděl jsem, že někteří lidé z Církve bratrské jezdí na Ukrajinu a vozí tam humanitární pomoc do různých sborů. Již delší dobu jsem toužil se tam s nimi vypravit. Ke konci roku 1999 mě oslovil bratr Stanislav Borski z CB Hrádek, který s pomocí na Ukrajinu jezdí už mnoho let. Sdělil mi, že na Zakarpatí pojedou v lednu a že chtějí jet na nové místo, do města Mukačeva do letniční církve. Bratr Stanislav chtěl, abych situaci v Mukačevu prozkoumal a rozjel tam hlavně duchovní práci. Zpočátku jsem se toho trochu zalekl, ale když jsem se modlil, tak jsem jasně vnímal, že mám jet.

PRVNÍ CESTA NA ZAKARPATÍ

Od lidí, kteří už v Mukačevu byli, jsem se dozvěděl, že sbor, do kterého pojedeme, je z poloviny romského původu. Bratři rovněž hovořili o velké materiální a finanční potřebě. Chtěli jsme s sebou vzít každý dva kufry hlavně dětského oblečení a zimních bot. Také jsme chtěli přivézt finanční pomoc. Bůh doslova Otevřel své zásoby požehnání. Když jsme odjížděli, bylo nabaleno osm plných kufrů nádherného oblečení a bot pro děti. Šokující však bylo, že se ve sboru AC Třinec, kde jsem tehdy byl druhým pastorem, vybralo něco přes 30 000 Kč. V dnešní době se nad tím usmívám, ale tehdy to byl první ze série finančních zázraků, které pokračují až dodnes. V dnešní době však tyto finanční zázraky dosahují desetinásobku.

Po příjezdu do Mukačeva v lednu roku 2000 jsem zažil doslova šok. To, co jsem tam viděl, mi doslova vyrazilo dech. Obrovská bída lidí, kteří byli odsunuti dál než na sám okraj společnosti. Děti, které v zimě venku běhaly v tenkém zchátralém oblečení. Botičky na nohou tak rozbité, že vlastně ani neplnily svou funkci. Sirotci, kteří nikoho nemají a přicházejí každý den do sboru, aby dostali trochu jídla. V některých táborech nás děti přiběhly přivítat bosky. Dalším překvapením byl velký hlad po Bohu, protože to bylo to jediné, co jim zbylo tady na zemi. Úžasné je, že živý Bůh mezi nimi skutečně je! V nejchudším táboře v Ižňatynu se lidé sešli v boudě, kterou nazývali modlitebna, a v ní jsme rozdávali přinesené oblečení maminkám. Holé stěny z hlíny a slámy a na zemi udusaná hlína. Sešli se, aby přivítali hosty z České republiky a aby slyšeli Boží slovo. Cítil jsem se velice trapně, když jsem viděl jejich chatrné oblečení a bosé nohy dětí, přitom sám hezky a teple oblečen. Měl jsem sloužit Božím slovem, a v duchu jsem se modlil: „Otče, co já jim mohu dát?“ Když však začali zpívat a chválit Pána Ježíše Krista, najednou jsem cítil: Bůh je zde mezi námi.

Měl jsem možnost sloužit i v dalších vesnicích na skupinkách. Mohu říct, že jsem si ze Zakarpatí odvezl mnohem více, než jsem jim tam ve skutečnosti dal. Boží myšlení a Boží matematika je jiná, než jakou si představujeme my.

Postupem času jsme s bratrem Stanislavem Czudkem z CB Český Těšín vytvořili evangelizační tým, který byl zaměřen na evangelizaci, vyučování a budování romských vedoucích. Začali jsme na Zakarpatí jezdit pravidelně a viděli jsme mnohé změněné životy, skutečné zázraky a konkrétní Boží jednání. Práce mezi Romy je obtížnější než mezi bílými. Je jim potřeba znovu a znovu sloužit, pozvedat je a ukazovat novou naději. Několik let jsme organizovali misijní výjezdy spolu se studenty z biblické školy VOŠMT v Kolíně. Tyto výjezdy byly velmi požehnané a studenti si mohli vyzkoušet misii v praxi. Mohli zažít, jak skrze ně Bůh mocně jednal. Mnozí lidé přicházeli k Ježíši Kristu a další se ke Kristu vraceli poté, co dříve odpadli.

Slavoj Raszka
pastor Církve bratrské v Třinci

V případě, že se rozhodnete práci na Zakarpatí podpořit svými dary, použijte prosím číslo účtu 1057340/2060 a variabilní symbol 5201. Svými dary podpoříte mzdu místních pastorů.

Příspěvek byl publikován v rubrice Misijní výjezdy, Zprávy z projektů. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.