Kontrolní návštěva projektu Loltepes v Tanzanii

masajská step  [1600x1200]V sobotu 16. března odpoledne se loučíme s Etiopií, čímž je odstartována druhá polovina naší africké cesty. Po tříhodinovém letu začínáme pomalu sestupovat a s nebývalou lehkostí dosedáme na ranvej letiště Kilimanjaro. Opouštíme útroby boeingu a v mžiku nás pohltí vlhký tropický vzduch. „Uf, je zde o poznání tepleji než v Etiopii. To jsem nečekal,“ poznamená David. „To nic, taky jsem s tím při první cestě bojoval, ale za chvíli si zvykneš tak jako já. Uvidíš!“ snažím se svého rozrušeného spolucestujícího uklidnit.

werner drotleff [1600x1200]Při vstupu do letištní haly, která připomíná spíše budovu nádraží, nás zastavuje imigrační úředník a kontroluje, zda jsme vybaveni povinným očkováním proti žluté zimnici. Zhruba 20 minut trávíme čekáním ve frontě na víza. Ozve se zvuk razítka a úřednice nám s úsměvem podává pasy: „Welcome to Tanzania!“ V příletové hale nás očekává srdečný a usměvavý muž. Tohle je Werner, těší mě a já jsem David, proběhne vzájemné seznámení mých přátel. Werner Drotleff je misionářský matador, který se svojí manželkou a třemi dětmi žije v Africe již téměř tři desítky let.

Míříme na parkoviště a usedáme jak jinak, než do Toyoty Land Cruisser. Od Wernera se dovídáme, že tato všudypřítomná toyota je opravdu jediné auto, které se vám na místních cestách nerozpadne, ale věrně slouží mnoho let. „Koupil jsem pár banánů, vezměte si,“ pokyne Werner do kufru auta, kde leží asi třicetikilový trs žlutých plodů. Chutnají naprosto fantasticky!

Ještě týž den vyrážíme do Masajské stepi. Čeká nás 130kilometrová cesta mimo civilizaci, která by měla trvat zhruba 3 hodiny. Na periferii města Arusha zastavujeme v obchodě, abychom nakoupili sušenky, bonbony a antiseptické mýdlo pro malé Masaje. Z ČR vezeme na tento účel dar ve výši 250 USD. Po nákupu pokračujeme prašnou cestou, která začíná již ve městě. Po přibližně dvou hodinách jízdy zastavujeme, abychom se protáhli. Dovídáme se, že zanedlouho vjedeme na území, kde se hojně vyskytují hyeny a lvi. Vystupovat v těchto místech z auta by mohlo být životu nebezpečné. Opět nastupujeme a po pár minutách jízdy se před námi objeví bahnitá cesta, která dvouapůltunový kolos zcela znehybní. Nezachránila nás ani aktivace pohonu všech kol. Starostlivé ajajajaj z úst zkušeného afrického harcovníka mi moc klidu nepřidalo. Nezbývá než si vyzout boty a tlačit mohutný džíp z bláta ven.

Stát po kolena v kluzké hmotě uprostřed africké savany, kde je kol dokola černočerná tma a v dosahu území plné hyen a lvů, je skutečný zážitek. Řvoucí šestiválec, který urputně svádí boj s kluzkým blátem, snad dostatečně odradí hladové predátory, kteří mohou být blíž, než bychom si přáli.

Po hodinovém souboji s blátem nakonec vítězíme! Land Cruisser je volný a my také. Kompletně pokrytí vrstvou zdejšího bláta a nohama poraněnýma ostrými kameny pokračujeme do Loltepes, cíle naší cesty.
„Bylo to opravdu dobrodružné, díky, Wernere. Ale stejně si trochu myslíme, žes to udělal schválně,“ komentujeme předchozí silný zážitek. „Hm, možná,“ odpovídá Werner se smíchem.

masaj studenti [1600x1200]Další den ráno procházíme celou misijní stanici, jejíž součástí je škola pro 370 masajských dětí, internát, školní jídelna, několik domů pro učitele a personál. Je zde také stolařská dílna, kde se vyrábí veškerý nábytek pro školu a internát.

v masaj skole [1600x1200]Nás však nejvíce zajímají nové třídy, na kterých jsme se z ČR významně finančně podíleli. Dnes jsou již kompletní a ve třídách se již učí masajské děti. V letošním roce jsme také odeslali peníze na stavbu sociálního zařízení pro zdejší internát, kde bydlí děti z vesnic natolik vzdálených, že pro ně není možné docházet z nich každý den. Se zájmem tedy obcházíme zatím jen hrubou stavbu toalet a sprch.

„Ještě nám chybí střecha, ale materiál už máme objednaný,“ komentuje situaci Mgaya, srdečný mladík zodpovědný za veškerou stavební činnost v rámci této misie.

domy masaju [1600x1200]Další program je bezezbytku vyplněn objížděním masajských vesnic, kterým se říká boma. Cestou rozdáváme nakoupené sladkosti a mýdla. Rozdáváme i pletené čepičky pro nejmenší z Masajů. Ty upletli starší lidé z Apoštolské církve Zábřeh jako svůj dar pro misii v Tanzanii. Masajské matky je s nadšením a díky nasazovaly na hlavy svých potomků. Hodí se především v noci, kdy mohou teploty atakovat někdy i 0 °C.

V některých odlehlejších vesnicích před námi děti začaly s křikem utíkat, hned jak nás spatřily. Nikdy totiž neviděly nikoho s bílou kůží.

na navsteve u masaju [1600x1200]Na závěr dne navštěvujeme poslední vesnici, kde se dozvídáme, že zdejší náčelník má víc než 70 dětí a deset manželek. Je to statný dvoumetrový muž se širokým úsměvem a zvláštní jiskrou v oku. Desítkám výskajících dětí rozdáváme sladkosti a jejich radost je nezměrná. Vzápětí do vesnice pochoduje stádo krav vracející se z pastvy. Po pár minutách plní celé nádvoří několik desítek krav. Vesnice je uzavřena trnitým křovím, které chrání její obyvatele a dobytek před napadením nezvanými predátory. Desítka žen se po uzavření vesnice staví do kruhu a začíná zpívat. Je to chvalozpěv Bohu za to, že ochránil a dovedl všechny krávy v pořádku zpět domů. Je to velice dojemná scéna, kdy si až hmatatelně uvědomujeme, že Bůh má své děti i mezi Masaji. Poslední den navštěvujeme všechny třídy místní školy, abychom pozdravili masajské studenty, kterým pomáháme.

david a masaci [1600x1200]S Wernerem jsme během dní vedli dlouhé rozhovory o životě a zvycích Masajů, o jeho službě těmto lidem a také potřebách, se kterými se zde potýkají. Werner celou situaci popisuje slovy: „Vzdělání je pro Masaje velice důležité a přístup k němu má jen zlomek z nich. Aktuálně máme potřebu postavit další třídu. Peníze na materiál budeme schopni zajistit, ale není, kdo by ji momentálně postavil. Také se potýkáme s nedostatkem potravin stejně jako pokaždé v období sucha. Potřebujeme cca 2500 eur, abychom nakoupili kukuřici. Masajové jsou velice hrdí a nikdy o nic nežádají. Ale v těchto obdobích jejich děti umírají hlady,“ vysvětluje. Nakonec zdůrazňuje: „Jsme nesmírně vděční za pomoc, která přichází z Česka, jste pro nás obrovským požehnáním!“

Před námi je už jen dlouhý návrat do civilizace, nejprve do té africké a následně evropské. Jsme velmi rádi, že jsme součástí smysluplné pomoci pro tento v dnešní době tolik zvláštní a vzácný národ. Díky vám všem, kdo se na ní s námi podílíte!

Leoš Cásek

Příspěvek byl publikován v rubrice Humanitární pomoc, Misijní výjezdy, Zprávy z projektů. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář