Je to již dvacet let, co organizace Nehemia poznala světlo světa. Některým lidem se to může jevit jako velmi dlouhá doba, zvláště těm později narozeným. I přesto, že dvacet let není málo, musím říct, že mně tento čas utekl s neuvěřitelnou rychlostí. Zdá se mi, jako by to bylo před pár dny, kdy Stašek Bubik, spolu s několika dalšími nadšenci pro misijní práci, přišel s touto myšlenkou. Ano, čas běží rychleji než bychom si přáli. Pamatuji, kdy jsem se ještě jako dítě nesmírně těšil na Vánoce. Rok se mi zdál nekonečně dlouhý. Nemohl jsem se dočkat toho, až budeme jako rodina spolu, rozbalíme dárečky a prožijeme neopakovatelnou atmosféru těchto krásných svátků. To období čekání se mi zdálo nekonečně dlouhé. O to více jsem se na tento čas těšil. Dnes musím přiznat, že se mi nestřídají dny, ale Vánoce. Ano, čas běží rychleji než bychom si přáli. A dvacáté výročí Nehemie je zde!
Měl jsem výsadu být součástí správní rady této organizace téměř od počátku. Pamatuji si různá období, některá lepší, jiná horší, přesto musím konstatovat, že vždy, v každém období jsem viděl na Nehemii Boží ruku. Během těch dvaceti let jsem byl svědkem toho, jak Bůh žehnal projektům a lidem na nejrůznějších místech světa, a je zřejmé, že skutečný dopad, který tato organizace měla na lidské životy, budeme moci posoudit až na věčnosti.
Před nedávnou dobou jsem byl v Tanzanii v oblasti Kagera, kde několik let působila misionářka Nehemie, Katka, tehdy ještě Žurková. Začala, zdálo by se, malinkou práci ve školách v okolí městečka Kemondo. Vyučovala na školách křesťanství, pomáhala dětem se svahilštinou, organizovala pro ně sportovní odpoledne a nejrůznější aktivity. Vím, že samotná Katka si neuvědomuje, jak obrovskou proměnu to přineslo celému okolí. Díky této práci mohla Nehemie postavit několik tříd v okolních státních školách. Když se místní starosta, který byl muslim a nepřál této křesťanské organizaci, chtěl postavit proti práci místního sirotčince Betania, ve kterém Katka bydlela a kde pomáhala, lidé z města se proti němu postavili a již jej opakovaně nezvolili. Díky této na pohled malinké práci získala práce místního sirotčince nevídaný kredit. Toto je jeden příběh z mnohých, jejichž svědky jsme v období dvaceti let byli. Ano, posoudit, jak dalece byla práce Nehemie požehnáním pro lidi v nouzi, budeme moci až v budoucnu. Jsem však zcela přesvědčen, že si Bůh během minulých dvaceti let používal tuto organizaci k proměně mnohých lidských životů a neblahých okolností, ve kterých se tito lidé nacházeli.
Jak jsem se již dříve zmínil, není to organizace veliká, přesto vidím, že má své důležité místo v humanitární a misijní práci, kde jde o pomoc těm, kteří neměli to štěstí se narodit v jiných geografických šířkách, popřípadě v lepších životních okolnostech. Jsem hrdý na to, že jsem měl tu výsadu být součástí práce, kterou Bůh této organizaci svěřil.
Co říci závěrem? Snad jen, vše nejlepší
k narozeninám. Kéž můžeš být v příštích letech důkazem toho, že Češi nejsou lidmi, kteří myslí jen na sebe, ale mají na mysli
i ty, kteří se z nejrůznějších příčin dostali do svízelných a smutných situací a okolností. Kéž tvůj růst a mnohem větší vliv na nejrůznějších místech této planety je důkazem toho, že jsou ještě stále v církvi, ale i mimo ni lidé, kteří jsou ochotni vydat svůj život a prostředky pro to, aby lidem v nouzi a těžkých životních situacích bylo pomoženo.
Jaromír Bílý
předseda správní rady NFN
