V lednu 2010 bylo Haiti zasaženo masivním zemětřesením, které zasáhlo do života milionů Haiťanů. Jen v Port au Prince tato událost rázem vstoupila do života 2 milionů obyvatel. Zraky celého světa se okamžitě upřely na tuto jednu z nejchudších zemí světa. Stovky humanitárních organizací vyhlásilo sbírky na pomoc postiženým a do země proudily tuny humanitární pomoci. Také český Nadační fond Nehemia vyhlásil sbírku a na Haiti jsme zakrátko spolu s vámi odeslali bezmála 800 000 Kč.
Peníze na místo putovaly přes našeho partnera Convoy of Hope, který na Haiti systematicky pracuje déle než 12 let. V letošním roce, zhruba po více než roce a půl od této tragické události, jsem dostal od Convoy of Hope pozvání na Haiti, abych osobně navštívil jejich projekty, které i nadále pomáhají postiženým lidem. Spolu s dalšími osmi vedoucími misijních organizací z Finska, Španělska, Anglie, Belgie, Švýcarska a Holandska jsem 17. října přistál na letišti v Port au Prince. K mému velkému překvapení jsem se „ocitl v Africe“. Mému pohledu se naskytly věrně známé scenérie způsobu života protkané chudobou, beznadějí a všudypřítomnou špínou a nepořádkem, které vídám v Africe. Záhy jsem si však uvědomil, že jsem sice v Karibiku, ale předci místních obyvatel byli za dob kolonizace násilně dovlečeni jako otroci právě z Afriky. Naším průvodcem se stal Carol, který se svojí manželkou na Haiti pracuje jako misionář déle než 13 let. Program byl bezezbytku naplněn návštěvami distribučních center, odkud se rozdělovala po zemětřesení potravinová pomoc. Dále pak návštěvami sirotčinců, základních a mateřských škol, kde COH dlouhodobě pomáhá ze zajišťováním chodu. Pracovníci COH jen na Haiti pomáhají denně 45 000 dětem. V mnohých oblastech na periferii Port au Prince je stále ve velkém rozdělována potravinová pomoc lidem, kteří žijí ve stanových městech. Pohled na nekonečné řady stanů, ve kterých živoří sta tisíce Haiťanů, byl dechberoucí. Je zarážející, že po bezmála dvou letech žije tolik Haiťanů v provizorních stanech, které samy o sobě vytvářejí doslova samostatná města v okolí Port au Prince. O životních a hygienických podmínkách, které zde panují, není myslím nutné se příliš rozepisovat. Smutným faktem je, že tito už tak chudí lidé přišli úplně o všechno a zůstalo jim doslova jen to, co měli na sobě. A výhled do blízké budoucnosti mnoho důvodů k optimismu také neskýtá… Dalším smutným faktem bylo zjištění, že většina organizací, které na Haiti rychle přispěchaly s pomocí, se se stejnou rychlostí po velmi krátké době zase odporoučela. O to víc pro mě bylo pozitivní zjištění, že pracovníci COH mají plány s postiženými zemětřesením na Haiti na cca pět let dopředu. V dohledné době také dojde k dokončení centrálního potravinového skladu, který pojme až 9 milionů potravinových balíčků. V případě humanitární krize bude možné z tohoto místa zásobovat celý Karibik jídlem. Poslední den před odletem jsme navštívili místní farmáře. Tito lidé společně založili jakousi unii, kde je registrováno přes 2 000 haitských farmářů. Mozkem celé unie je křesťanský podnikatel, který těmto lidem věnuje dva dny v týdnu a učí je, jak se orientovat ve sférách nákupu a prodeje. Farmáři tak pod jeho vedením prodávají kukuřici, obilí, rýži a kuřata. Členové unie dokonce sami financují školu a učitele pro své děti, aby jim tak zajistili kvalitní vzdělání. Podle slov vedoucího unie je tímto způsobem práce možno zásadně eliminovat chudobu na Haiti. Kéž by tomu tak bylo! Několik hodin jsme také strávili v nejvíce postižené části Port au Prince, kde rozbořené budovy tiše připomínaly nedávné události. Prezidentský palác, který zemětřesní také nemilosrdně zasáhlo ničivou silou, stojí dodnes doslova netknutý. Při pohledu na něj máte dojem, že je to sotva pár minut, co se země zatřásla. Na pořadu dne jsou zkrátka důležitější věci. Haiti má před sebou dlouhou a ne zrovna jednoduchou cestu. Díky Bohu jsou kolem lidé, kteří obětují takřka vše, aby místním pomohli jít dál. I mnozí z vás se stali součástí pomoci pro jednu z nejchudších zemí světa. Vám všem přivážím z Haiti velké díky! Pomoc z ČR si místní velmi považovali o to víc, že Česká republika nepatří k nej-větším v Evropě. Osobně jsem nadšený z toho, že před nemnoha lety jsme byli těmi, kdo pomoc přijímali, ale dnes jsme těmi, kdo pomoc sami poskytují.
Z Haiti jsem odjížděl ohromen skvělou prací Convoy of Hope, která je systematická a cílená. Není to jen bezhlavé krmení lidí, ale především snaha tyto lidi zařadit do běžného života spolu s jasným poselstvím evangelia.
Jsem potěšen, že česká Nehemia může být spolu s vámi součástí této skvělé práce.
S díky
Leoš Cásek
