Bůh má svůj plán pro službu misie. Nemusíme sami vymýšlet plány a tvořit scénáře. Podílet se na jeho záměrech v tomto světě je krásná práce. Kolik štěstí a nadšení to dává každému křesťanovi a každému sboru. Chci se dnes zamyslet nad tím, jak se může zrodit misijní dílo ve sboru. Pro poučení nám může posloužit příklad ze sboru v Antiochii. Tento mladý sbor se většinou skládal z Řeků, tedy z pohanů. Hned po jeho vzniku je tam vyslán Barnabáš.
Povzbuzuje nově obrácené a další rok spolu se Saulem vyučují a budují ty, kdo se připojili k Pánu. Sbor se dozvídá o nadcházejícím hladu a rozhodne se uspořádat obrovskou sbírku na chudé věrné v Judsku, kterou posílají skrze Barnabáše a Saula starším v Jeruzalémě. Je vidět, že sbor v Antiochii si sboru v Jeruzalémě, který jim dříve poslal Barnabáše, opravdu vážil a ctil ho. Je zřejmé, že pokud se nějaký křesťan, skupina křesťanů anebo nový sbor chovají nevděčně vůči těm, kdo jim pomáhali na začátku, nebude pro ně lehké najít Boží vedení v budoucnu. V Antiochii je to však jinak. Barnabáš a Saul předali sbírku starším v Jeruzalémě a vrátili se zpět do Antiochie. Bůh viděl postoj celého sboru k potřebným a rozhodl se, že mu svěří víc. To setkání vedoucích, o kterém čteme v 13. kapitole Skutků, kde se spolu postilo pět vedoucích bratrů, bylo výzvou Pánu: Co chceš, abychom dělali dál? Duch svatý řekl: Oddělte mi Barnabáše a Saula k dílu, ke kterému jsem je povolal.
A teď jsme u toho, jak se může zrodit povolání k misii:
1/ Konali službu Páně – syste-matické setrvávání v denodenní službě Pánu, tj. návštěvy potřebných, nemocných, přímluvné modlitby, nesení břemen druhých, budování, napomínání, vyučování… A pak se bratři sejdou spolu a doma nechají diáře a počítače.
2/ Postili se – na setkání jdou v půstech a v očekávání: Pane, hledáme tě, abys nám zjevil svou vůli. Koho ze sboru chceš použít pro misijní záměry? Kam ho chceš vyslat? My nevíme – Ty nám ukaž. Míň slov a více očekávání na Pána. Jedno vím, že na takovou odhodlanou prosbu Pán odpovídá. Osobně je mi příkladem sbor, který příkaz nést evangelium všem lidem bere velmi vážně. Během své existence už 30 let vysílá své členy vždy na rok na misijní pole. Z počtu 4000 členů jich 1000 obětovalo rok svého života, opustili zaměstnání a byli posláni do různých koutů světa činit učedníky. Jejich svědectví je vítězné. Pravidelně co 28 měsíců jsou vysílány týmy 6 osob. Když se jednou pastor sboru ptal pověřené sestry, zda už má tým, který by vyslali, řekla, že ještě ne. A modlila ses za něj? Ano, modlila. A postila ses? To ne. Proč ne? Teprve potom jí Bůh ukázal, kdo má být osloven. Ptal jsem se, že se po roce služby už asi služebníci těší domů. Řekli mi: Měl bys vidět jejich tváře při příjezdu. Prožívají zármutek, když opouštějí místo, kde rok sloužili druhým. Bylo jim dáno založit 1500 sborů na všech kontinentech. Vidí ostrovy a národy jako toho Lazara žebrajícího u vrat boháče.
A to je jen jeden sbor, misijní povolání může přijít na kohokoliv. Během modliteb v kanceláři jsem před rokem prožil, že si Pán přeje, abychom podporovali Boží dílo v saharských zemích. Zdá se, že se dveře pro jeho záměry v této části Afriky otevírají. Kdysi tam bylo mnoho křesťanů a pak invaze muslimů změnila situaci. Modleme se spolu jako kdysi Pavel z Tarsu: Co chceš, Pane, abych dělal? Jeho modlitba byla vyslyšena víc než dost.
Bohuslav Sikora
pastor sboru AC Ostrava
