Pavel V.
Jsem Bohu vděčný za všechno, co mám, co vlastním, čeho mohu užívat ve svém životě, ať je to dům, auto, peníze, moje kytara a spoustu dalších věcí, kterými jsem obklopen, které vlastním a dělají mi radost.
Ale když se dostane člověk do míst, kde vidí lidi, kteří nic nemají, kteří prchají ze svých zemí, aby si zachránili holý život, kteří jsou v opovržení u lidí té země, kde se právě nacházejí, je člověku smutno. Díky Bohu za církev, za lidi, kteří se svými životy hlásí k velkému poslání, které zaznělo z Ježíšových úst. Tak jsem mohl vidět i v Tesalonice, kde jsme byli na misijním výjezdu, jak lidi z místní církve v prostorách křesťanského centra pomáhají uprchlíkům v jejich potřebách. Lidi z Afghánistánu, Pákistánu, Sýrie i Íránu jsou žehnáni praktickou pomocí pro své životy. Dostávají najíst, napít, dostávají potřebné oděvy, mohou se osprchovat, nechat si vyprat prádlo, podívat se na křesťanské filmy, poslechnout si hudbu, svědectví křesťanů, krátká poselství a odpočinout si.
Svědectví o Boží moci, o Boží lásce, která je jedinou nadějí pro tento svět! Chválil jsem Pána a děkoval mu, že i já mohu být účasten práce na Jeho vinici.
Jsem Bohu vděčný za vše, co mám, co vlastním, čeho mohu užívat ve svém životě, ale tady mě přemohla radost z toho, že jsem šel po cestě Božích svědectví moci a lásky.
Žalmy 119:14 Veselím se z cesty tvých svědectví více než ze všeho jmění.
…………………
Veronika H.
Jela jsem na misijní výjezd do Řecka a vůbec jsem nevěděla, jestli se mám těšit, co mě tam čeká. Jsem máma dvou kluků, taky učitelka a nikdy jsem na misii nebyla. Už odmala ve mně slovo misie vzbuzovalo spíš strach a vždycky jsem se bála, aby mi jednou Pán Bůh neřekl, že chce, abych byla misionářkou. 🙂 Navíc jsem měla v poslední době různé zdravotní a hlavně psychické problémy, a tak jsem se bála i toho, co se mnou v Řecku bude, kdyby se mi něco stalo, nějak se mi přitížilo. Ale jela jsem a rozhodla jsem se, že to nechám na Bohu. Vždyť přeci jestli mě tam On chce, tak se o mě postará.
A musím říct, že tomu tak skutečně bylo. Každý den jsem si prošla většími či menšími problémy, ale mohla jsem na vlastní kůži zažít ten pocit, kdy se o vás Bůh stará a vy to víte. Najednou člověk mohl naplno prožít to, že když se stará o Boží věci a plní touhy Jeho srdce, On se zase stará o všechno ostatní.
V Care centru jsem se mohla setkat se spoustou lidí, kteří uprchli z různých zemí a hledají v Řecku pomoc. Příběh ženy, která šla sedm měsíců pěšky z Afghánistánu až do Řecka a které byly zabity obě děti, mě opravdu dostal. A byla jsem vděčná, že jsem ji mohla alespoň trošku povzbudit, že se jí možná ulevilo, když se mnou sdílela svoje trápení, a taky že jsem jí mohla říct, že ji Ježíš miluje a ví o ní.
Takových lidí je v Řecku spousta a já jsem ráda, že jsem se alespoň s některými mohla setkat, podat jim ruku, usmát se na ně, promluvit s nimi a sdílet Boží lásku a naději, která tu je i pro ně.
A také děkuji Bohu, že změnil v mém srdci postoj k misii, která pro mě přestala být strašákem a stala se součástí mého života.
PS: Někdy je těžší být misionářem ve vlastní ulici, kde žijeme, než za hranicemi, kde nás nikdo nezná. 😀
………………….
Vojta B.
Misijní výjezd do řecké Thessaloniky je pro mne silným, nezapomenutelným zážitkem. Jen samotný fakt, že jsem se mohl zúčastnit, je pro mne velkým svědectvím o tom, že Bůh je, je živý a dělá velké věci.
Ještě před pár lety jsem byl na ulici závislý na drogách. Lidi, kterým teď pomáhám a učím se je milovat, jsem nenáviděl. V jednu chvíli nás v Care centru sloužilo mnoho z různých koutů světa. Člověk si pak lépe uvědomuje skutečný význam slova Boží rodina. Je skvělé, kolik nových přátel mám, protože vztahy byly v mém životě vždy jen velkou neznámou. Bůh v mém životě prolomil mnoho bariér, za to jsem mu vděčný, za nový život. A už se nemohu dočkat dalšího výjezdu:)
