Co se stalo před 20 lety. Jeden chlapec, žijící na ulicích Kyjeva, přišel na zastávku autobusu, kde zrovna stál také Roman Kornyjko, a řekl mu: Ďáďa, daj mě pokušať (Strejdo, dej mi jídlo). Roman jel do práce, pracoval jako lékař v nemocnici, a tehdy bez rozmýšlení sáhl do tašky a dal chlapci půlku své svačiny. Druhý den se situace opakovala stejně. Třetí den si Roman vzal svačiny dvě. V dalším týdnu vzal chlapce k sobě domů, aby se mohl vykoupat a dostat čisté věci. Chlapec u nich přenocoval, měl svrab a hlavu plnou vší. Ráno šel zpět na ulici. V té době už byl Roman ženatý a měl dvě malé dcery.
Spousta dětí ve sklepech. Krátce po této události v listopadu 1996 se Roman chystal na evangelizaci do nedalekého městečka Ukrajinka. Tehdy mu odjel poslední autobus, a tak zůstal na zastávce úplně sám. Venku pršelo a byla zima, schoval se tedy do sklepa panelového domu, kde však našel spící děti. Začal se modlit a ptal se Boha, proč ho zde zavedl a proč tam ty děti žijí. Bůh mu odpověděl: Ty máš doma jídlo, ale tyto děti jsou stále hladové, ty máš doma teplo, ale ony mrznou, ty máš postel, ale ony spí na zemi. To změnilo jeho život a otevřelo srdce pro ubohé děti. Všude potkával děti bez domova. Přestal se jim vyhýbat a nedokázal kolem nich ani projít bez povšimnutí. Ze začátku mu děti moc nedůvěřovaly, potom se s ním však skamarádily. O strýci Romě, jak mu říkaly, se dozvěděly všechny bezprizorné děti Kyjeva – ty, které se s ním setkávaly, i ty, které o něm jen slyšely od kamarádů. Strýc Roma nosil dětem jídlo, které připravovala jeho manželka. Často je zval i k sobě domů, ošetřoval jejich zranění a umožnil jim, aby se mohly u nich doma umýt a převléct do čistého.
Posila týmu. Všem ležel osud těchto bezprizorných dětí na srdci, a proto si v roce 1997 Roman spolu s několika dobrovolníky pronajal byt. Nejprve byt 1+1, poté 2+1. V bytě bydlelo 17 dětí (15 kluků a 2 holky ) a dalších 20 dětí přicházelo přes den pro pomoc. V té době již na to však nebyl sám, měl kolem sebe tým lidí, kteří každý večer jezdili po kanálech a sklepech domů, krmili děti a pomáhali jim změnit jejich osud.
Naše spolupráce. Tehdy jsme se o této práci dozvěděli i my. Bratr Bohuslav Wojnar se s Romanem setkal na konferenci v Anglii a jeho sbor v Českém Těšíně začal tuto práci finančně podporovat. V roce 1999 jsme se za Romanem jeli podívat poprvé. Měli pronajatý dvoupatrový domek v Chotově. To bylo poprvé, kdy jsme se osobně setkali s dětmi přímo v kanálech a kdy jsme jim i my sami dali jídlo.
Pomoc dětem po celé Ukrajině. Dnes je dětský domov Otchiy dom známý po celé Ukrajině. Založili dětské domovy v každé oblasti Ukrajiny. Jak řekl pastor Filip Savočka, za 20 let služby bylo pomoženo 3850 dětem.
Velká oslava. První červnový pátek letošního roku jsme oslavili 20. výročí. Přijela spousta hostů, pracovníků současných i bývalých. Rovněž přijely i bývalé děti z domova. Ze Španělska přijela i Agněsa, která tam pracuje. Z USA přijela se svou adoptivní maminkou Diana, která zanechala doma svou dceru a manžela.
Bylo krásné opět vidět milé lidi a zavzpomínat. Díky Bohu za čas milosti, který nám dal. Tolik zachráněných dětí, změněné osudy, napravené vztahy v rodinách. Mnohé z těch dětí jsou již dospělí lidé a mají své rodiny, a pro mnohé z nich jsme se stali jejich rodiči.
Jedno osobní svědectví. Na závěr za mnou přišel Igor, který byl tehdy chovancem, když jsem pomáhal v rodině sestry Táni, která kromě svých dvou dcer vychovávala ještě 8 dětí, mezi nimi ještě grázlíka Igora. Všichni jsme z něj měli tak trochu strach. Po nějaké době jsme se skamarádili, Igor dokončil základní školu a kvůli studiu na střední škole od nás odešel. Teď za mnou Igor přišel a moc mi děkoval, že jsem měl k němu velmi dobrý vztah. Řekl, že kdyby nebylo mne, tak kdo ví, kde by skončil.
Tímto bych chtěl poděkovat všem za vaše modlitby, jak za mě osobně, za celou práci Otčího domu, za finanční pomoc, tak i osobní účast na spasení dětí Ukrajiny.
Bůh vám všem žehnej.
