Dohnalovi – Chorvatsko

variabilní symbol – 5104

Zprávy z února 2015

FormatFactorydohnaloviNa jaře roku 1993 jsme si s Káťou na jedné procházce starou Prahou povídali o válce v bývalé Jugoslávii. Vyjadřoval jsem tehdy nahlas své přesvědčení, že si Pán určitě povolá do této země misionáře z Česka i Slovenska, protože jako národy k sobě máme blízko. A jako bych někde metr nad hlavou slyšel: 
„A vy s Káťou budete první.“ Od té chvíle jsem se té myšlenky nemohl zbavit. Bylo to tak šílené a nepravděpodobné, že by to mohlo být od Pána. Byl jsem tehdy spokojeným pastorem v KS Praha – region sever a nic mě nelákalo méně než misie v cizí zemi, p1010242-11kde navíc řádila občanská válka. Dohodli jsme se s Káťou, že o tom nejdřív nebudeme s nikým mluvit a jen se modlit, jestli nás tam skutečně povolává Pán. A čím dál víc jsme prožívali, že by to tak mohlo být. Na jedné z pastorálek Dan Drápal, tehdy pastor KS Praha, vyhlásil sbírku na naši cestu do bývalé Jugoslávie. Podotýkám, že jsme Danovi ani nikomu jinému nic onašich plánech neřekli. Jeho spontánní jednání jsme si nemohli vysvětlit jinak, než že mu to položil na srdce Pán, a nám tak dal znamení, že je v tom s námi. Nakonec jsme se se svými úvahami o misii svěřili starším sboru a pastorovi a naslouchali jim. Naše jistota, že nás Pán volá do bývalé Jugoslávie, rostla s každou další návštěvou této země. V červnu 1993 jsme se s Káťou vzali a na svatební cestu jsme jeli na Istrii do Chorvatska. Po čtrnácti dnech jsme se na teologické fakultě v srbskými tanky obklíčeném Osieku setkali s našímsbor20091 českým týmem, sestaveným z několika studentů Biblické školy KS Praha, jedné tlumočnice a jedné fotografky. Někteří z tohoto týmu rovněž uvažovali, že by odjeli na misii s námi, a chtěli se s tou zemí seznámit blíže. Objížděli jsme tampónové zóny, navštívili několik sborů i uprchlických táborů v různých městech, rozdávali vitamíny a léky a naslouchali děsivým příběhům civilistů, válečných uprchlíků i jednoho odstřelovače. Všichni jsme byli tím, co jsme viděli, slyšeli i zažili, otřeseni. 
Po návratu do Česka ti, co o misii uvažovali, o ní uvažovat přestali. Jen mne a Káťu tato zkušenost ujistila, že nás tam Pán volá. Jen jsme nevěděli kam, jestli do Srbska, Chorvatska nebo Slovinska.
 Rok nato jsme strávili ještě s Pitzmosovými, kteří se k nám připojili, dva měsíce jako dobrovolníci v sirotčinci v Rovinji.
 S majitelkou sirotčince jsme se seznámili při naší první cestě. Během těchto dvou měsíců jsme viděli, že nám Pán otevírá dveře právě zde, v Rovinji. V následujícím roce 1995 jsme v sirotčinci strávili 4 měsíce a připravovali se na přestěhování. Vedení sboru v Praze naše povolání potvrdilo a 6. 1. 1996 jsme vyrazili naším Oplem, až po střechu narvaným věcmi, do Rovinje.
 Od té doby uběhlo 14 let, dnes je v Rovinji letniční sbor s vlastní budovou. Sborem prošlo za ty roky kolem 
osmdesáti lidí, někteří se oženili či provdaly do krty_terezka1zahraničí, někteří odpadli, jiní umřeli nebo se odstěhovali nebo se s námi rozešli. A rozchodů jsme si za ta léta užili opravdu hodně. Dnes má sbor ke třiceti členům. Je vybudován tým místních lidí, kteří ve sboru slouží různým způsobem a jsou nasazeni v šíření Božího království. Vize našeho sboru je být současnou moderní církví, která odpovídá na potřeby lidí dnešní doby srozumitelným jazykem. A jediný jazyk, kterému zde lidé rozumí, je hedonistický. Proto chceme být těmi, kteří nalezli největší rozkoš v Bohu. Já sloužím jako pastor a mou službou je kromě vedení sboru
a pastorace budování vedoucích a práce pro Teologickou komisi EPC Chorvatska. Poslední rok se rovněž věnuji organizování lokálních pastorálek a budování jednoty mezi pastory na Istrii. DohnaloviMoje manželka Káťa se kromě péče o domácnost a častých návštěv u nás doma věnuje našim třem dětem, Terezce (12), Matyáši (8) a Martinovi (2), z nichž Terezka a Matyáš chodí do italské školy, takže to mají ve škole o poznání těžší. Přesto to však zvládají skvěle. 
Naším cílem je zasáhnout celou Istrii evangeliem, založit v každém městě sbor, v každé vesnici domácí skupinu a vytvořit síť
 jednotných sborů, které spolu spolupracují, navzájem si pomáhají a společně táhnou za jeden provaz. Je to cíl, který přesahuje naše možnosti, schopnosti a zřejmě i život. Ale protože náš Bůh je 
Bohem generací, věříme, že naši biologičtí i duchovní potomci budou v tomto díle pokračovat. Jiří Dohnal.

Misijní práci Dohnalových v Chorvatsku můžete podpořit prostřednictvím N. f. Nehemia – číslo účtu 1057340/2060 (případně 100113352/0300), v. s. 5104.

Napsat komentář