Íránské vězení, škola nebo teror?

Každý den ve vězení jsem se od Hospodina něco naučil.
Svědectví íránského pastora.
Pastor „Reza“ pochází z Íránu. Za to, že vedl podzemní církev, byl uvězněn. Díky velice těžkému období a kruté realitě poznal, co znamená skutečný Boží pokoj.
„Připadal jsem si jako ve snu, když jsem sám sebe spatřil v odlesku skla venku na nádvoří, oblečeného do modrobílé vězeňské uniformy s oholenými vlasy a dlouhými vousy. Ptal jsem se sám sebe: „Jsem to já?“ V tu chvíli jsem si uvědomil, že se to v Íránu může stát opravdu každému, kdo je zapojen do služby Kristu. Proto musíme denně spoléhat na Boží milost.“
Před několika měsíci vypadal jeho život zcela odlišně. Spolu se svou ženou a dvěma dětmi bydleli v pěkném bytě ve velkém městě. Reza sloužil v církvi převážně lidem z muslimského prostředí. „Musíte si uvědomit, že celá vaše služba v Íránu je velice riskantní. Není to žádná sranda ani vtip. Jde o vaši rodinu a je to otázka života a smrti.“
Jednou ráno asi před osmi lety musel Reza zaplatit za svou lásku k Bohu jistou cenu. Jeho žena už byla touhle dobou v práci a Reza se sprchoval. „Zhruba v sedm ráno někdo zaklepal u dveří a můj syn, nic netuše, otevřel dveře. Když ve dveřích uviděl policisty, byl velice rozrušen, věděl však, že je musí pustit dovnitř.“ Dále však Reza stále pokračuje pokojným hlasem. „Zatkli mne a odvedli k výslechu, oholili mi hlavu a oblékli do modrobílé uniformy. Zavázali mi oči a vtěsnali do vozu, který čekal venku. V tu chvíli jsem si uvědomil, že mne poslali do jedné z nejhorších věznic v zemi, před kterou se všichni třesou.“ Hodiny a hodiny seděl sám v cele. Jeho samotu přerušoval pravidelný výslech, je-li ochoten podat patřičné informace.
V cele neměl žádnou Bibli a nebyl zde na blízku nikdo, kdo by s ním sdílel jeho víru. Reza však uměl spoustu veršů zpaměti. „Modlil jsem se takřka nepřetržitě,“ říká.
Reza procházel tak temným údolím, často ani nedoufal, že dožije rána. Jedna noc mu však hluboce utkvěla v paměti. Tu noc strážníci zbili jeho souseda. „Hned mne napadlo, a co když budu příště na řadě já? A co když už to nepřežiji?“ „Byl to opravdový čas pokání. Seděl jsem v cele, modlil jsem se k Bohu a odkryl jsem před Ním celý svůj život. Cítil jsem se jako nahý a naprosto odhalený. Došlo mi, jak moc jsem závislý na pozemských věcech.“ V nejtěžších chvílích došel Reza k jádru své víry. „Po této zkušenosti jsem si uvědomil, že to jediné, co mi v srdci zůstalo a na čem skutečně a opravdu záleží, je Kristus.“ Následovaly další dny a týdny. Reza den za dnem bojoval svůj boj a modlil se, až nadešel den jeho propuštění. Reza rozhodně nechce zlehčovat drsnou realitu íránského vězení, přesto však viděl, jak ho dobrotivá ruka Boží celou dobu provázela. „Uvědomuji si, že mne do vězení nedostaly autority, ale Bůh sám, abych se naučil vnímat Jeho přítomnost,“ směje se Reza. „Ano, duchovní boj je ve vězení reálný. Nepřítel vás neustále nabádá k pokušení. Poznal jsem však i co je skutečný a hluboký pokoj v Bohu.“
Bohužel Reza nebyl jediným vězněným křesťanem. V současné době je v Íránu vězněno dalších 90 křesťanů, někteří mohou být v samovazbě, jako byl Reza. Prosím, nepřestávejte se s námi za ně modlit.
Zdroj: oprendoors.usa
V loňském roce jste na perské Bible darovali 191.494 Kč. Děkujeme!
Své dary můžete nadále posílat na účet 1057340/2060, VS 1004.

Příspěvek byl publikován v rubrice Články. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.