IZRAEL

DSC_0195„Nechtěl bys jet s námi do Izraele?“ Tuto větu jsem pravidelně slýchal několik let z úst mého přítele, Karla Káni. A až do letošního roku jsem vždy „úspěšně odolával“. Při poslední debatě na toto téma jsem dospěl k závěru, že nazrál čas se podívat, jak ta naše misie skrze praktickou pomoc v Izraeli vlastně vypadá.

Ani jsem se nenadál a 5. ledna jsem nastupoval s dalšími čtyřmi chlapy do letadla směr Tel Aviv. Už na první pohled a při podání rukou na uvítanou je vám hned jasné, že všichni tito chlapi v životě nedrželi jen tužku. Tedy pardon, vlastně neťukali jen do klávesnice počítače. Část členů letošního týmu jsem osobně neznal, avšak po pár společně strávených minutách jsem nabyl dojmu, že nám to bude společně fungovat velmi dobře, což se v průběhu cesty jen potvrdilo.

DSC_1634Musím říct, že jsem se docela těšil na to, až na čas vyměním elektronické pracovní pomůcky za motorovou pilu, kterážto, jak je všeobecně známo, nejen výborně řeže dřevo, ale v neposlední řadě i „čistí hlavu“. Alespoň v mém případě má tyto blahodárné účinky. Zadání výjezdu bylo víc než jasné, pracovat, pracovat a pracovat!

Každý pracovní den měl svůj pevný řád, v 6:30 společná modlitba a snídaně, v 7:00 odjezd na pracoviště, v 16:00 návrat a večeře. Pracovníci KKL nám vytyčili cca 2,3 ha lesa, který jsme měli za úkol vyčistit a prořezat včetně vytvoření protipožárního pásu. Karel a Vláďa, oba původní profesí lesní inženýři, měli vždy jasno v pracovním postupu, což nám dávalo jistotu, jak se lesem prořezat profesionálně. Při každém rozhovoru s pracovníky KKL jsme byli obdařeni velmi vřelým přijetím a širokými úsměvy.
Měl jsem možnost vidět, že mnohé vztahy s místními už nejsou jen formálně přátelské, ale zkrátka přátelské jsou.

A proč to celé vlastně děláte?

DSC_0174V sobotu byl celý tým pozván na šabatovou večeři do rodiny Eti, jedné z pracovnic KKL. Sešla se zde celá rodina včetně všech dětí a jejich dětí, tet, strýců, synovců, neteří a jejich dětí.
V rodině Eti se nám dostalo nesmírně milého přijetí. Byť jsem tyto lidi nikdy v životě neviděl, měl jsem dojem, že tam tak nějak patříme. Při nepřeberném množství rozhovorů padla otázka: „A proč to vy Češi celé vlastně děláte? Proč necháváte doma svoje rodiny a jezdíte pracovat do Izraele?“ Vzápětí Karel reaguje slovy: „Děláme to proto, že stojíme za vámi, za Izraelem. A lidé, kteří zde žijí, jsou blízcí našim srdcím.“ Naši hostitelé jen zamyšleně a mlčky pokyvovali hlavou.

To je myslím všeobecně dobrá otázka! Proč každý rok jezdí parta Čechů do Izraele pečovat o les na Karmelu? Bylo by víc než pošetilé si myslet, že karmelský les je primárně to, co nás každý rok do Izraele přivádí. Manuální práce je jen jakousi přidanou hodnotou. Ale to, oč tu běží, jsou právě tito vzácní lidé Izraele.
Přátelské vztahy, které zde vznikly, se každoročně prohlubují na základě důvěry. Jsem přesvědčen, že to je právě ten prostor pro vznik něčeho „Vyššího“. Mám naději, že přijdou dny, kdy uvidíme ovoce toho, co bylo po uplynulá léta zaseto.

Leoš Cásek

Příspěvek byl publikován v rubrice Misijní výjezdy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář