Bůh otevřel cestu k Masajům skrze vodu

vetrne cerpadlo na vodu v masajske stepi [1600x1200]Úryvek z rozhovoru s Wernerem Drotleffem misionářem v Tanzanii

Zajímavá byla situace, kdy nedaleko odtud vyschla studna s ruční pumpou. Proto jsme se rozhodli, že ji zkusíme prohloubit. Vyčlenili jsme na to 10 000 eur a chtěli začít kopat. Zjistili jsme ale, že to nebyla studna, ale jen přírodní podzemní nádrž ve skále a ta byla prázdná. Proto jsme objednali geology, aby provedli průzkum. Ti vyměřili několik bodů, kde bylo možné kopat. Také Masajové a pastor místní církve byli přesvědčeni, že tam voda určitě je. Následně jsme tedy kopali celé týdny, a když jsme dosáhli hloubky 200 metrů, řekl jsem, to je už příliš. Co jenom budeme nyní dělat? Říkal jsem: Pane, proč jsi nás nechal kopat tak hluboko? V čem je problém? Pak jsem otevřel Bibli a četl jsem slova „kvůli vaší neposlušnosti“.

A tak jsem zavolal všechny Masaje a byl to nádherný obrázek. Vepředu přede všemi stáli masajští válečníci. A já jsem jim řekl: Podívejte, Bůh říká, že vás nemůže požehnat, protože ho neposloucháte. On neudělá, co by chtěl udělat, pro vaši neposlušnost. Pak jsem jim řekl, co Bůh chce, aby udělali, a co Bůh může udělat v jejich životě. A všichni muži souhlasně přikyvovali. Nakonec jsem řekl: Nyní je to všechno na vás. Když budete poslouchat Boha, on vás požehná. Masajové řekli: Ano, budeme jej poslouchat. Pak jsme se modlili. Po modlitbě jsem otevřel oči, a když jsem se podíval na válečníky, všem tekly po tvářích slzy. A byla mezi námi silná Boží přítomnost. Řekl jsem tedy: Nyní budeme kopat. Začal jsem chodit okolo a mluvil jsem s Bohem a říkal jsem: Pane, můžeš mi dát, ať jsem citlivý na to, kde je voda a kde máme vrtat? Večer jsem pak seděl ve svém pokoji nahoře v domě a modlil se a četl Bibli.

WERNER DROTLEFF MEZI MASAJI [1600x1200]Slunce už pomalu klesalo, když jsem zahlédl modrý čtverec v buši. Říkal jsem si: Už je to tady, teď je už odpad a plastikové sáčky i tady u nás daleko v buši. Ale i poté, co slunce zapadlo, ten modrý čtverec stále zářil. To je zajímavé, říkal jsem si. Šel jsem tam, ale byla už téměř úplná tma. Kolem běhala divoká zvířata a já jsem s sebou neměl žádný kolík, kterým bych to místo označil. Zapamatoval jsem si ho ale podle skupiny stromů. Druhý den jsem tam šel s pastorem a nenašli jsme žádný kus plastu. Řekl jsem si, tady budeme vrtat. Volal jsem kolegovi, jestli máme ještě nějaké peníze na vrty, a ten mi po pár dnech řekl, že ano. Tak jsme chtěli zase začít vrtat.

Vrtná plošina přijela z jedné katolické misie a geolog tvrdil, že na tom místě není rozumné vrtat. Řekl jsem mu, že geologové už mi tvrdili předtím, kde vrtat, a bez výsledku, a to jsem zaplatil za předchozí vrt spoustu peněz. Říkám mu: Já jsem ten, kdo objednal vrt, a také jsem ten, kdo platí. Budete vrtat tady! Geolog oponoval a nutil mě, že máme pozvat alespoň proutkaře. Tak jsem mu odpověděl: Já nemíním brát jakékoliv dary od ďábla. Takové věci nedělám, jsou to síly z pekla. Firma tedy vrtat začala.

Werner Drotleff mezi masaji  [1600x1200]Já jsem odjel zařizovat věci do města. Ve městě pak slyším, jak můj kolega křičí: Voda, voda! A já se ho ptám: Kde? V Masajské stepi, odpovídá. A já na to: To není možné, právě jsem odtamtud přijel a vrtat začali teprve před několika hodinami. Myslel jsem si totiž, že budeme vrtat několik týdnů. Byl jsem šokovaný a nemohl jsem tomu věřit. Proto jsem se rychle vrátil do Loltepes a stále si pamatuji na ten pohled. Z vrtu tryskala voda několik metrů vysoko a děti tam běhaly a byly úplně mokré. Bylo to tak nádherné! A pak přišli Masajové a říkali: Teď musíme poslouchat Wernera. Samozřejmě to nebylo o mě, ale o Bohu. A to odstartovalo hlubší práci mezi Masaji.

Příspěvek byl publikován v rubrice Humanitární pomoc, Rozhovory, Zprávy z projektů. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář