Anketa k tématu pracovních týmů praktické pomoci

Několika zajímavých respondentů jsme se ptali na zkušenosti s problematikou pracovních týmů:
1. Jaká je vaše zkušenost s pracovními týmy ze zahraničí ve vašem sboru (církvi)?
2. Může mít manuální práce i duchovní dopad?
3. Myslíte, že je aktuálně čas, kdy mohou Češi pomoci svou prací v zahraničí?

Martin Moldan
biskup AC ČR
1. Máme tu nejlepší zkušenost, vždy u nás hosté pracovali s vysokým nasazením.
2. Myslím, že je to služba, která je dobrá pro lidi ve středním a vyšším věku a dává možnost zapojení do Božího díla i jiným než duchovním způsobem, manuální činností.
3. Věřím, že ten čas zde aktuálně je.

Bohuslav Sikora
pastor AC Ostrava
1. Vesměs to byli moc dobří pracovníci a dělali velmi dobrou práci.
2. Určitě. Vždy se za nás modlili a také je možné s nimi budovat duchovní obecenství.
3. Myslím, že ano. Je k tomu vhodný čas. Vždyť proč ne?

Jiří Unger
tajemník ČEA
1. V našem sboru tuto zkušenost nemáme, ale několik lidí vyjelo na pracovní výjezdy spojené s misií do zahraničí s nějakou organizací a kromě praktického dopadu se jednalo o jednu z nejlepších aktivit, které vybudovaly vztahy mezi lidmi v týmu.
2. No spíš se lidé ptají, zda má duchovní práce nějaký manuální dopad. Já osobně si myslím, že manuální práce je přinejmenším stejně duchovní.
3. Osobně se mi líbí hnutí tzv. tent makers, kteří vidí svou dlouhodobou práci
v zahraničí, kdy jsou vysíláni svými firmami, jako misijní poslání, ale myslím, že stejně velkou roli pro duchovní růst i budování vedoucích mohou mít i manuálně pracovní výjezdy. Mohlo by to být zajímavé i pro lidi, kteří např. mají dlouhodobě problém najít práci, a přesto toho hodně umí. Zvláště v některých regionech je to velký problém.

Milan Buban
ředitel VOŠMT
1. Při rekonstrukci biblické školy v Kolíně pracoval malý americký tým se zápalem i odborností, a tím motivačně působil na práci českých dobrovolníků.
2. Na misijním výjezdu do Osijeku jsme celý týden střídavě otloukali omítku ve sklepě a střídavě evangelizovali v ulicích a bylo to naprosto duchovně vyvážené.
3. Těšíme se, že na jaře (taky) manuálně pomůžeme Jirkovi Dohnalovi při výstavbě misijní chatky v Rovinji.

Lumír Folvarčný
pastor AC Karviná
1. Zatím tuto zkušenost nemáme.
2. Určitě ano, může motivovat stávající sbor a lidi v něm. Lidi ve sboru, kteří pracují a nezapojují se do služeb ve sboru, to pozitivně osloví, když vidí nasazení takových hostů. Také modlitby těchto hostů mohou mít dopad.
3. Ano, myslím si, že určitě. Už jsme takové lidi v zahraničí měli. Například jeden bratr z našeho sboru byl letos v Chorvatsku.

Marek Říčan
pastor a teologický referent SCEAV
1. Osobně takovou zkušenost ze svého sboru nemám. Jinde měli asi dobrou zkušenost. Záleží, na jak dlouho takový pracovní tým přijíždí. Když jsou z jiné země, z jiné kultury, může dojít k nějakému střetu nebo nespokojenosti, ale většinou si to lidé asi nechávají pro sebe.
2. To záleží doprovodných okolnostech, například zápal dané skupiny při manuální práci může být příkladem pro místní členy. Ale to je obecný závěr.
3. Těžko říci, kdy byl „čas“, kdy pomoci nemohli. Záleží, kde pomoci, např. na Ukrajině apod., kde je chudoba a problémy. Musí však jít o tým, který se v dané práci dobře vyzná.

Petr Král
vedoucí střediska Teen Challenge
1. Výborná, bylo to pro naši službu v Teen Challenge velké požehnání.
2. Vždycky má duchovní dopad. Týmy jsou většinou namíchané z obětavých lidí plných lásky ke Kristu. To vždy přenesou do osobních rozhovorů i s našimi lidmi, do modliteb apod. Prakticky je to velké povzbuzení a nutí nás přemýšlet, jak mohu pomoci já.
3. Rozhodně a s pěti vykřičníky!!!!! My to například děláme, vysíláme týmy do Moldávie, Izraele a poslali jsme nedávno finance na stavbu v Chorvatsku. Jsme jako Češi dost bohatí na to, abychom pomáhali chudým zemím kolem nás.

Petr Húšť
metodik pro práci s mládeží v Křesťanských sborech v ČR
1. To je výborná otázka a je pro mě výbornou inspirací, až konfrontací, jak něco podobného udělat.
2. Před lety jsme velmi tvrdě pracovali se studentským týmem na Ukrajině v komunitě bývalých narkomanů.
Vykopávali jsme kořeny na poli, řezali a ručně nosili dřevo. Mysleli jsme si, že jsme tam zbytečně a nemá to smysl. Večer jsme si sedli úplně vyčerpaní a špinaví a zpívali jsme společně s komunitou chvály. Nakonec nám bývalí narkomani řekli, že ještě nikdy nezažili s někým takové duchovní společenství. To stejné jsme cítili i my. Mělo to zásadní dopad na obě strany.
3. Myslím si, že je 10 minut po 12. Před revolucí jsme přijímali, že nám týmy vozily Bible, žvýkačky a čokoládky. Po revoluci jsme přijímali týmy ze zahraničí, které nám pomáhaly v evangelizaci, ale nějak jsme se v tom zasekli a stále jen přijímáme. Stále čekáme, že pro nás někdo bude něco dělat. Dnes ale máme tolik zdrojů, že pokud do praktické pomoci nevstoupíme, tak tuto příležitost propásneme.

Příspěvek byl publikován v rubrice Misijní výjezdy, Rozhovory. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář