Škola chval v Iráku

Je mi velkou radostí, že se s Vámi mohu opět touto formu sdílet o událostech, které nás doprovázely na naší misijní cestě do Iráku.

Propojení. Jedna z mnoha věcí, za kterou jsem Bohu vděčný, je, že můžeme být navzájem propojeni skrze Ducha, kterého nám Ježíš zanechal, než vystoupil zpět k Otci. Během našeho výjezdu jsem tak mohl více pocítit, jak jste za námi stáli v modlitbě a ve slově povzbuzení, které se nám v oněch dnech staly oázou radosti.

Byl to náš již v řadě druhý výjezd do Bagdádu. Byli jsme opět pozváni místním pastorem, abychom uspořádali krátkou školu chval a pomohli jeho týmu chváličů v rozvoji dovedností a duchovní propojenosti. Měli jsme také tu čest opět navštívit stejný uprchlický tábor, kde jsme před rokem již byli a navázali vztahy s tamními muslimy. Jedna z našich vizí byla také natočit album s arabskými chválami, které by byly volně dostupné pro arabsky mluvící křesťany v Evropě a také jako evangelizační materiál pro misionáře mezi muslimskými komunitami. Tento sen se nám naplnil a my se vrátili zpět s nahrávkami tamního zpěváka a v dohledné době by album mělo být dokončeno. Pokud byste o CD měli zájem, tak bude volně dostupné na našich stránkách www.sons-music.de.

V Iráku jsme strávili mezi uprchlíky jeden měsíc v karavanu, kde jsme byli ubytováni, a mohli tak více vidět život těchto lidí, kteří přišli o mnohé během války v oblasti Mosulu. Tito lidé jsou velice pohostinní a srdeční. Během našeho pobytu jsme se s nimi mohli navzájem modlit a slyšet příběh, který je dovedl až na pozemek církve v Bagdádu, a tím poskytl ubytování v karavanech a prostředky k přežití na jejich nové cestě životem.

Začátek školy šel ztuha, a to převážně kvůli jazykovým a kulturním odlišnostem. Ovšem při modlitbách a společném zápalu pro Boží věc se ledy prolomily a my mohli začít s bratrem Clemensem z Německa a vedoucím YWAM Cheb Lukem z USA začít předávat to poselství, se kterým nás do Iráku Bůh doprovázel. Stále však vnímáme, že je potřeba více investovat do uctívání Hospodina v této nádherné zemi našich Otců.

Byli jsme silně dotčeni svědectvím pastora, který tento sbor založil před 25 lety jako podzemní církev a byl za to uvězněn. Měl být popraven, ale Bůh ho zázračně vytrhnul z vězení a on dodnes slouží s celou svou rodinou ve své rodné zemi. Věří, že je potřeba po válce více investovat do obnovy země a přínosu pravdy o Božím království. Jeho syn je vystudovaný zubař a spolu založili kliniku, kde zdarma ošetřují lidi bez prostředků, a také je zároveň vedoucím chval ve sboru. Danny s námi minulý rok cestoval po evropských uprchlických táborech, kde jsme ho jako kapela doprovázeli v arabských chvalách. Byl to úžasný čas Boží přítomnosti a hlubšího pochopení středovýchodní mentality. Samotným zázrakem pro nás byl proces získání víza pro Dannyho, do čehož se žádostí na vízový odbor zapojil i modlitební dům v Herrnhutu. Pokud je to v Božím plánu, tak tento rok bychom chtěli turné po táborech v Evropě uspořádat znovu.

Koncert v uprchlickém táboře. Během naší služby v Iráku jsme měli příležitost navštívit uprchlický tábor, kde místní církev každý týden přiváží potraviny pro muslimy, kteří jsou státem ponecháni bez prostředků k přežití. Podmínky tohoto kempu jsou velice prosté a lidé zde žijí v početných rodinách bez výhledu na budoucnost. Imám tohoto kempu nám povolil uspořádat koncert, aby se lidi mohli trošku uvolnit od neustálého napětí. A tak jsme příležitost řádně využili a zpívali Bohu chvály v jiných jazycích a vyhlašovali svobodu a Boží blízkost. Měl jsem velikou radost, že si nás lidé pamatovali z minulého roku a velice nadšeně a s radostí nás vítali. Bylo pro ně nepochopitelné, proč jsme pro ně z Německa přijeli hrát hudbu, když jejich snem je dostat se právě do Evropy.

Zdravotní komplikace. Jak to už tak bývá, dostavila se i duchovní opozice. Druhý týden našeho pobytu jsem pocítil silnou bolest v břiše a cítil jsem, jak mě bolí u srdce. Upadl jsem na zem a ztratil vědomí. Když jsem se probral, celý jsem se třásl a bylo mi opravdu hodně zle. Byl jsem tak slabý, že jsem si nemohl zavolat pomoc, a tak až po nějakém čase mě Clemens našel ležícího na podlaze v karavanu. Okamžitě volal pastorovi a odvezli mě do nemocnice. Po prohlídce doktorem mě okamžitě převezli na sál a vyoperovali mi prasknutý apendix. Doktor mě po probuzení s údivem informoval, že nechápe, jak je možné, že jsem to přežil, protože infekce z prasklého apendixu byla veliká, přesto nenapadla žádný z mých orgánů ani se nedostala do krve, díky čemuž jsem přežil. Věřím, že modlitby a Boží plán pro můj život nedovolily, abych předčasně odešel.

Nakonec to bylo velikým svědectvím pro nás všechny a poslední den před odjezdem zpět do Německa jsme Boha uctívali chválami při nedělním shromáždění.

Na svých cestách po různých zemích v Evropě a i mimo ni můžu vnímat jednu potřebu, která je společná v každé kultuře či národnosti. Lidé potřebují být přijati a poznávat tak skrze naše životy tu nezměrnou šířku, hloubku i délku Boží bezpodmínečné lásky.

Chci vám všem poděkovat a povzbudit vás, abyste i nadále věřili, že Bůh má nade všemi národy svou ruku a jeho dílo se koná, i když to často nevnímáme či nevidíme.
Vaše podněty můžete také psát na jaythem@gmail.com.

Příspěvek byl publikován v rubrice Články. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář