Třetí rok v Daruvaru

V Daruvaru, desetitisícovém městě v Chorvatsku, začínáme třetí rok naší služby a pomoci malému letničnímu sboru. Žije zde početná skupina krajanských Čechů. Pomalu všichni zde mají své kořeny již za dob Rakousko – Uherska. Vytvořili si zde svůj specifický jazyk, kterému zde říkají „Pemština“ a Čechům „Pémci“.

V loňském roce mládež z našeho sboru nám pomáhala zviditelnit daruvarský sbor, kdy jsme dělali pár evangelizačních akcí. Přes počáteční skepsi, že nevěřící lidé nepřijdou do církve, na poslední grilovací párty přišlo přes 60 lidí. I v tomto roce chceme pokračovat v podobném duchu evangelizací, kdy chceme pozvat známé a přátele sboru na nějakou párty, kdy jim v přátelském duchu chceme říci o naději, kterou máme v Ježíši.

Služba lidem u kávy. Jako milovník dobré kávy používám kavárny k navazování či prohlubování vztahů a rovněž i ke zvěstování evangelia. Centrum Daruvaru je poseto různými kavárnami, takže míst, kam si zajít a v klidu si povídat, je dost.
S paní novinářkou Alenou z českého krajanského časopisu Jednota jsme šli na kávu, mluvili jsme o našich rodinách, byznysu. Měli jsme dobrý čas mluvit o naší službě zde v Daruvaru i o Ježíši.
Za pár dní jsem měl setkání s dívenkou Monikou, taky Češkou, která studuje střední školu v Pakraci. Mluvili jsme spolu o spoustě věcí, o škole, rodině i budoucnosti, ale i o církvi a o Ježíši.

To vás k nám poslal sám Bůh. Na konec dubna připravuji návštěvu taneční skupiny King’s Kids z olomouckého sboru Apoštolské církve. Budou vystupovat v místní základní škole J. Á. Komenského pro sedmáky a osmáky. S programem vystoupí i v Mateřské školce Ferdy Mravence. Vedoucí skupiny Petra byla dva měsíce v jedné exotické zemi, tak mě napadlo, jestli neudělat v městské knihovně besedu. Přišel jsem s lákavou nabídkou za knihovnicí paní Fanynkou, ta zkontrolovala kalendář a řekla, že musíme zajít za paní ředitelkou, které jsem vysvětlil svou nabídku. S radostí nabídku přijala, a paní Fanynka najednou říká, to vás k nám poslal sám Bůh.

Doris – nová překladatelka. Stále neumím tak dobře chorvatsky, abych si troufl na těžší kázání bez překladatele. Již 2x jsem kázal chorvatsky, ale nebylo to ono, zvláště když chcete jít do hloubky Božího slova. U nás ve sboru mě vždy překládá pastorova žena Anička, ale tehdy pracovala, takže mě překládala budoucí snacha bratra Borise Doris, která umí česky. Doris u nás ve sboru nikdy nebyla, chodí pravidelně do katolické církve, ale to jsem se dověděl až po jejím příchodu. Z jedné strany jsem měl obavy, jaké to bude, ale z druhé strany jsem si říkal: dobrá a nová zkušenost. Téma bylo trochu těžké, mluvil jsem o tom, že vírou jsme spaseni a ne tradičními obřady, s čímž nakonec i ona souhlasila. Bylo to velmi dobré. Ať se Pán dotkne jejího srdce a je zachráněna pro věčnost.

Návštěva u Jureho v Rovinji. Loni jsem poprvé nejen navštívil, ale se i vůbec poprvé setkal s misionářem Jirkou Dohnalem a jeho překrásnou rodinou u nich v Rovinji. Říkal jsem si, že by bylo dobré udělat takovou tradici a zajet si vždy na pár dní odpočinout, zaplavat si v moři, poklábosit o chlapských věcech, a hlavně se modlit za naši společnou službu v Chorvatsku. Plavky jsem si vzal s sebou, ale zase jsem zapomněl, že je únor a že kromě ryb a racků se v tuto dobu nikdo v moři nekoupe.
Užil jsem si Boží přízně, kterou mě tato rodina zahrnula. Doopravdy si to u nich užívám, a jsem vděčný Pánu za ně, za jejich službu ztraceným lidem i za jejich péči věnovanou unaveným pastorům a služebníkům.
Tímto bych vám zároveň chtěl předat srdečné pozdravy od Jirky a Katky Dohnalových, rovněž od Mirka a Aničky i bratří a sester z Golubinjaku a Garešnice.

Václav Bednář

Příspěvek byl publikován v rubrice Články. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář