V tomto roce jsem měl možnost zúčastnit se čtyř zahraničních pracovních výjezdů a dalších tří v rámci pomoci střediskům Teen Challenge v tuzemsku. Rozhodl jsem se z těch pracovních výjezdů vybrat jeden a napsat pár myšlenek o něm – konkrétně o projektu na Sibiři.
Nová modlitebna – nutnost. V průběhu léta minulého roku jsem byl osloven br. Leošem Cáskem, zda bych byl ochoten zorganizovat tým bratří, jejichž úkolem by byla stavba domu na Sibiři ve městě Vitim. Ta potřeba modlitebny a ubytování pro misionáře byla a je velmi aktuální. Místní bratr Andrej se za to modlí už několik let a asi před třemi lety spolu s týmem z Běloruska vykopali a zabetonovali základy. Po zvážení situace a souhlasu vedení mateřského sboru jsem v říjnu minulého roku do Vitimu zaletěl, zjistil možnosti i úskalí projektu a také všechny potřebné údaje pro rozpočet.
Přípravy. V průběhu března letošního roku dostal projekt zelenou, a začali jsme s přípravou. Oslovil jsem čtyři bratry: dva z našeho sboru, jednoho z AC Oldřichovice a jednoho z AC Trutnov, o kterých jsem věděl, že bych byl rád, aby se tohoto výjezdu zúčastnili. I přesto, že nevěděli, do čeho jdou, všichni nadšeně souhlasili.
Sestavení projektu. Také jsme ve spolupráci s br. Vladkem Kaletou udělali projekt (za což mu velmi děkuji) a na základě projektu rozpis materiálu. Jednalo se o dřevostavbu, kde dle rozpisu mělo být asi 10 druhů řeziva, což ale na Sibiři zredukovali na čtyři. Naštěstí množství bylo v pořádku. V době příprav jsem téměř denně komunikoval s místním bratrem Andrejem, který velmi vstřícným a moudrým způsobem zajišťoval vše potřebné na místě.
Termín výjezdu byl určen především počasím na místě, proto jsme pro cestu vybrali 12. září. Letěli jsme z Vídně do Moskvy, pak do Irkutska a odtud do Lensku. Tam jsme se registrovali na cizinecké policii a pokračovali lodí do Vitimu, kde jsme dorazili 14. září večer (sedmihodinový časový posun) a začali s počítáním veškerého materiálu.
Od dalšího dne jsme pracovali v kuse po dobu 18 dnů průměrně od 7 do 20 hodin. Několik dnů bylo hezky, ale často buď pršelo, nebo sněžilo. Spolu s námi pracovalo ještě dalších pět bratří; všichni byli obrácení bývalí alkoholici. Jeden z nich byl propuštěn před třemi měsíci po 13 letech těžkého žaláře, a celou dobu zpíval a chválil Pána. Jelikož je rodilý Jakut, touží jít na biblický kurz a poté hlásat ve vzdálených oblastech Jakutska evangelium.
Na všech bylo vidět obrovskou vděčnost za záchranu. Další (už starší) pán vyprávěl, jak v momentě, kdy uvěřil, byl okamžitě osvobozen od alkoholu a cigaret a už nikdy neměl chuť se k tomu vrátit.
Dříve než jsme doufali. Nechci se příliš pouštět do detailů o stavbě samotné, ale podařilo se nám skončit k velkému překvapení nás i místních o jeden den dříve, než jsme odlétali.
Chci tímto Pánu vyjádřit obrovský dík za to, že nás zachoval a ochraňoval u práce, ale i při cestování a při vyřizování všech potřebných dokumentů. Chci poděkovat i mému mateřskému sboru, všem sponzorům a všem, kteří se za nás modlili. Také děkuji mé ženě Alence za trpělivost v době mé více než třítýdenní absence a bratřím J. Cymorkovi, J. Jechovi, K. Szeligovi a J. Raszkovi za to, že jeli pracovat na Sibiř.
Stanislav Bocek
