Nechtění a přesto potřební

Na podzim přijel Ilja Leonov do České republiky. Je misionářem mezi nezasaženými národy.

Boží dotek. Jsem rád, že se můj život ubírá zcela jiným směrem, než tomu bylo v mých 16 letech. Když jsem poprvé navštívil bohoslužby v našem kraji, Bůh se mne velice dotkl. Plakal jsem tam a cítil jsem se strašně hříšný. Když jsem se rozhlédl kolem sebe, najednou mi došlo, že lidé, kteří stojí vedle mne, žijí život, po jakém jsem vždycky toužil. Tehdy jsem se i já vydal stejnou cestou za Kristem, a mám naději, že z ní nikdy nesejdu.

Prázdné židle. Poté Bůh formoval nově moje srdce a měnil mé postoje, lámal moji tvrdost, až přišel den, kdy mi začal do cesty posílat nové lidi.
Vystudoval jsem biblickou školu, moc peněz jsem však neměl. Tehdy mi Bůh řekl: „Dělej to, co máš na srdci, a já budu s Tebou.“ Rozhodl jsem se tedy vyjít do ulic a zvát lidi na shromáždění. Nicméně nejdříve na shromáždění nikdo nechodil. Kázal jsem prázdným židlím, tak jsem se však tomu naučil. Po roce a půl začali přicházet první lidé, kteří zaplňovali prázdné židle.

Prorocký sen. Jednou v noci jsem měl sen, ve kterém ke mně přišel náš biskup a řekl mi, abych si sbalil své věci a odjel na sever. Tento sen jsem si uchovával v srdci a život plynul dál. Zhruba po dvou letech, když jsem se oženil a narodilo se nám první dítě, přišel čas, kdy jsem začal vnímat, že s rodinou brzy odjedeme na misii. A opravdu, zanedlouho k nám do sboru přijel jeden bratr s výzvou, že hledá nové služebníky, kteří by se přestěhovali na sever. Po třetí výzvě jsem se již nemohl udržet. Pochopil jsem, že nyní je čas, ve kterém mě Bůh volá.

Těžká změna. Přípravy ještě nějakou dobu trvaly, nicméně jsme pak skutečně sbalili všechny své věci a odcestovali na sever. Tři roky jsme bydleli v rozbitém a prohnilém domě. Manželka vždycky bydlela v bytě a jako rodina měli pračku, nenosili vodu a netopili v kamnech. Bohužel hned první rok byla v našem kraji opravdu tuhá zima. Bylo více než – 55o C a má manželka plakala. Bylo toho na ni moc. Snažil jsem se ji různě povzbuzovat, že je to skutečně místo, kam nás Bůh povolal. Nyní je to jinak. Mnohdy je to právě ona, která mě povzbuzuje a potěšuje, abych vytrval a zůstal pevně stát.

Pomoc dětem. Náš sbor se rozrostl na 30 členů. Přesto však situace, která panuje v naší zemi, naši službu nepodporuje. Lidé kolem nás nazývají sektou a město nám vzalo prostory, ve kterých jsme se mohli scházet. Proto jsme se rozhodli naši službu zaměřit převážně na děti. Koupili jsme velkou trampolínu a věnujeme se dětem, hrajeme jim i loutková představení a spolu s rodiči navazujeme nové vztahy.

Rehabilitační centrum. Chtěli jsme také pomáhat lidem v nemocnici, protože však ani zde jsme neměli otevřené dveře, otevřeli jsme si vlastní rehabilitační centrum. Díky této práci jsme se seznámili i s doktory, navštěvovali rodiny a rozdávali dětem dárky. Lidé jsou za to vděční, protože naši pomoc i programy nabízíme zadarmo, což není zvykem. V lidech se probouzí zájem a spousta otázek, a tak se s nimi při tom všem můžeme sdílet o tom, jak Bůh změnil naše životy, a pozývat je na shromáždění.

Máme radost, že roste počet dětí u nás ve sboru, a nejen to, ale i mládež, pro kterou máme speciální shromáždění a konference z celé oblasti. Dokonce pořádáme i letní tábory pro děti. Opět se to vedení naší oblasti nelíbilo a snažili se nám tábor zakázat. Nicméně vše dobře dopadlo, a navíc Bůh navštívil celý tábor a mnozí byli pokřtěni Duchem svatým a rozhodli se i pro biblickou školu.

Služba v nemocnici. Nyní sloužíme jedenkrát týdně ve dvou nemocnicích, kde nás dříve také nechtěli. Dveře se zde otevřely poté, co jsme se intenzivně věnovali jednomu pacientovi, který přišel o polovinu své nohy. Když viděli v nemocnici náš přístup, začali nás sami zvát, abychom pomáhali i dalším pacientům. Dokonce můžeme mít v nemocnici i svou reklamu na shromáždění a knihovnu a místo, kam lidé mohou házet své modlitební prosby. A tak zde chodíme s kytarou, zpíváme, předáváme svá svědectví, kážeme.

Organizujeme také besedy na téma závislost na drogách a alkoholu. Toto je v naší zemi opravdu velký problém. Máme malé středisko Teen Challenge. Nyní se chystáme pro tyto účely postavit novou budovu. Koupili jsme pozemek a na něm chceme postavit modlitebnu. Zatím se scházíme doma, ale už se zde nevejdeme.

Službu Iljy Leonova můžete podpořit prostřednictvím čísla účtu 1057340/2060, v. s. 5302.

Příspěvek byl publikován v rubrice Články. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář