Nadační fond Nehemia

Nadační fond Nehemia pomáhá postiženým povodněmi

admin — Mon, 09 Aug 2010 12:25:41 +0000

Milí přátelé, jak jistě mnozí z vás víte, v závěru minulého týdne opět zasáhly povodně ničivou silou. Tentokrát na severu České republiky. Celkem čtyři lidé zemřeli a několik dalších je stále pohřešováno.Tisíce lidí muselo být ze svých domovů evakuováno a tisíce domácností jsou bez elektřiny, plynu a pitné vody. Desítky domů jsou určeny k demolici.
K dnešnímu dni se škoda na majetku vyšplhala přes 3,3 miliardy korun.

Nadační fond Nehemia vyhlašuje sbírku na pomoc postiženým povodněmi.

Svoji pomoc můžete zaslat na účet Nadačního fondu Nehemia 100 113 352/ 0300, v.s. 7301.
Výtěžek sbírky bude, po konzultaci s našimi spolupracovníky, rozdělen jednotlivým postiženým lidem.

Děkuji předem za Vaši pomoc
Za NF Nehemia
Leoš Cásek, DiS.
ředitel

5BV pomáhá masajským dětem

admin — Thu, 22 Jul 2010 07:22:30 +0000

Organizátoři extrémního vytrvalostního závodu 5 beskydských vrcholů (www.5bv.cz) se rozhodli vydražit posledních pět registračních míst v internetové aukci na portálu Aukro ve prospěch jednoho z našich projektů.

Celý výtěžek aukce bude odeslán na účet N.f. Nehemia a poté poputuje spolu s dalšími prostředky do Tanzanie na pomoc hladovějícím masajským dětem.
Níže najdete ke stažení tiskovou zprávu a odkaz i na samotnou aukci.

S díky
Leoš Cásek, DiS.
ředitel

Tisková zpráva: 5bv_pomaha_africe

Odkaz na aukci: http://aukro.cz/show_item.php?item=1158105729

Více o projektu v Tanzanii:
http://nehemia.cz/?p=300#more-300
http://nehemia.cz/?p=1368#more-1368
http://nehemia.cz/?p=766#more-766
http://nehemia.cz/?p=330

V zemi Habeš…

admin — Wed, 14 Jul 2010 07:10:32 +0000

Jedenáctého dubna kolem půlnoci přistáváme na letišti v Addis Abebě. Vítá nás spící metropole, avšak pozor, imigrační úředníci, ti nikdy nespí. Při žádosti o víza je mi jasně dáno najevo, kdo je tady pánem. Mladá úřednice se mě snaží přesvědčit, že musím žádat o obchodní víza, jelikož jsem Etiopii navštívil několikrát po sobě. A Češi? Ti přece jezdí do Etiopie jedině za obchodem. Po kratší a ne úplně příjemné výměně názorů dostávám víza turistická. Vítejte v Etiopii! Letošní mezinárodní expedice čítala 11 lidí. Z České republiky jsme cestovali spolu s Bohuslavem Wojnarem a Martinem Molda-nem. Společně se zástupci z Maďarska a Anglie jsme byli pozváni, abychom blíže poznali práci TFM, která byla v ČR představena na podzimní misijní konferenci AC v Českém Těšíně. V neposlední řadě bylo také součástí cesty navštívit i náš vzdělávací projekt v Koffele.
Po pár hodinách odpočinku v hotelu míří celá výprava na obhlídku projektu s názvem „Faith project“. Po půlhodinové jízdě zastavujeme u skeletu čtyřpatrové budovy. Jedná se o výstavbu multifunkční budovy, která bude sloužit jako vzdělávací a trénin-kové centrum pro misionáře zasahující islámskou komunitu. Neri, jeden z hlavních vedoucích TFM, mluví o tom, jak celá práce začala:
„V roce 1974 jsem mluvil s jedním mladým muslimem zhruba v mém věku, který se jmenoval Jemal. V té době jsem byl nově obrácený křesťan, agresivní ve své snaze zasáhnout evangeliem okolní svět. Jemal mi řekl, že ho přitahuje kvalita života svatého muže Božího, proroka Ježíše, a já jsem ho mohl vést k víře v Ježíše Krista. Byl to pro mě velmi výjimečný okamžik, protože mi Bůh řekl, že za pár let mě povede ke službě právě muslimům. Minuly dva roky a já jsem opět mluvil o Ježíšově lásce s jiným muslimem, mým spolustudentem z vysoké školy Usmanem. Snažil se mě odradit od víry, když tvrdil, že Ježíš nebyl Synem Božím, ale pouze prorokem. Tehdy ke mně Bůh opět promluvil a potvrdil své slovo, které mi před dvěma roky dal. Řekl, že mi dá schopnost promlouvat
se svéhlavými lidmi jako byl Usman a vést je ke Kristu.
O 28 let později, po mnoha letech pastorační služby a práce vedoucího pracovníka naší skupiny letničních sborů Bůh splnil slib, který mi dal. Před téměř 10 lety tedy začala díky jeho milosti má služba muslimům. Přinesla mnoho bolesti i radosti. Bolesti stát proti militantnímu islámu a s ním souvisejícímu nebezpečí. Bolesti, kterou jsem zakoušel s pronásledovanými muslimy obrácenými na křesťanství. Bolesti z nedostatku pracovníků spojené s napětím jak z ochraňování, tak z přípravy těch, kteří se mnou pracují. Ale přes toto vše jsem zakoušel nevýslovnou radost z tisíců obrácených ke Kristu.
Občas přijímám zoufalé telefonické hovory o tom, že někteří konvertité byli uvězněni v muslimy kontrolovaných oblastech, kde jak policie, tak i soud jsou silně antikřesťanští. Vyprávějí mi o ničení nemovitostí a krádežích majetku těchto obrácených. Po několika dnech mi posílají detaily o rozsahu zničení a cenové ztrátě. V takových chvílích vstanu, chodím tam a zpět, znovu si sednu, jsem zmatený a bolest proniká až do hloubi mé duše. Po chvíli mi však Bůh připomíná, že plavu v oceánu jeho zázraků a že to, co mám, je mnohem víc než to, co ztrácím. Mé negativní myšlenky okamžitě zmizí, místo nich slyším písně chvály tisíců obrácených muslimů a mé nitro zaplaví radost, která vítězí nad bolestí. Takže cítím zároveň bolest i radost – jak úžasné! Služba, kterou mi Bůh svěřil, nebude nikdy zničena, dokud budu plavat v oceánu jeho zázraků. Jenom blázen přestane plavat, když je v oceánu, a to je místo, kde budu žít po zbytek svého života.
Před časem jsem telefonoval s mužem, kterého jsem znal jako prominentního muslimského vedoucího. Požádal mě, abych ho navštívil, což znamená dva dny cesty autem a pak na oslovi. Do jeho městečka jsem dorazil v pátek a hned jsem se přidal ke stovkám lidí mířících k mešitě na páteční modlitby. Vstoupil jsem dovnitř a k mému údivu jsem místo lidí klečících na modlitebních koberečcích uviděl stojící muslimy, kteří pozvedali své ruce
a chválili Ježíše. Potom mi ten muž řekl svůj příběh o tom, jak se to všechno událo. Před několika měsíci byl sám v mešitě, a vtom za sebou ucítil něčí přítomnost. Když se otočil, uviděl jasné světlo, z něhož vystoupil muž, který mu řekl: ‚Já jsem Ježíš, vedeš lidi do temnoty, ale přišel jsem ti pomoci, abys je vedl do světla.‘ Od té zkušenosti přivedl stovky svých lidí k víře v Krista, ale nevěděl, co dál. Mohl jsem mu pomoct? Co je to za otázku? Jaká potřeba! Jaká zodpovědnost! Teď mi Pán dává neskutečné příležitosti pomáhat právě takovým lidem, zvláště pak těm, kteří chtějí sdílet svou nově nalezenou víru s ostatními. Na předměstí našeho hlavního města Addis Abeba mi Bůh dal 2000 m2 půdy, abychom tam postavili centrum, které bude mít tři hlavní účely:
1. Sloužit jako centrum pro přípravu misionářů. Budou zde školeni pečlivě vybraní lidé, kteří cítí
břemeno sloužit v muslimských komunitách.
Bude také sloužit pro občerstvení těch, kteří se
právě vrátili z misijního pole.
2. Sloužit jako záchranné středisko pro
pronásledované věřící v nebezpečných
situacích. Tolik z nich volá o pomoc a my jim,
dá-li Pán, pomůžeme nést jejich břemeno.
3. Sloužit jako penzión, z jehož zisku chceme
podporovat naši službu.
Když jsme zahájili stavební práce, měli jsme zhruba 10 000 liber, které jsme dostali od místní rodiny. Začali jsme stavět čtyřpatrovou budovu, a jelikož jsme samozřejmě potřebovali víru pro její dokončení, pojmenovali jsme ji Projekt víry. Podařilo se nám postavit hrubou stavbu a částečně ji zastřešit, ale potřeba je stále veliká. Práce se pozastavila kvůli nedostatku financí a to mě trápí. Potřebujeme přibližně 40 000 liber na dokončení. Ale je to Projekt víry a víra vždy zvítězí. Přes velikou bolest je tu také mnoho radosti a Bůh mě stále
povzbuzuje k tomu, abych plaval v oceánu jeho zázraků. Jak úžasné je být součástí jeho království. To je to tajemství pro mladistvý život navzdory našemu stárnutí. Zvu vás, abyste spolu se mnou plavali v moři jeho zázraků. Jakmile jednou začnete plavat, už nikdy nebudete chtít nic jiného. Budujme království Boží, abychom se všichni společně mohli radovat z písní tisíců obrácených muslimů. Můj Pane, žiju s bolestí i radostí tisíců, ale proč ne miliónů?“
Další den odjíždíme do několik hodin vzdáleného města, kde se máme účastnit křtu. Zvláštností na této události je, že necelá stovka křtěnců jsou bývalí muslimové. V Etiopii, a nejen tam, se konverze od islámu ke křesťanství platí mnohdy životem. Z bezpečnostních důvodů byli tito lidé křtěni 200 km od jejich domovů. Je fascinující vidět lidi, kteří dlouhá léta žili v temnotě, jak nacházejí Krista.
Poté odjíždíme směrem na jih Etiopie a po několika hodinách jízdy zastavujeme uprostřed pustiny u jednoduché dřevěné stavby.
Je to vesnická modlitebna. Zhruba čtyřicítka sborovníků se schází k bohoslužbě společně se slepicemi a psy. Pastor sboru, bývalý muslimský šejk (politický i duchovní vůdce), sem přišel, aby založil sbor. Většina členů jsou bývalí muslimové. Za devět měsíců čítá sbor padesát lidí.
Na závěr setkání jsme byli pozváni na injeru – etiopské národní jídlo, které má poměrně rozporuplnou chuť, ale dary se neodmítají, zejména od těchto chudých lidí, kteří vám nabízejí to nejlepší, co mají.
Tento sbor je jedním z mnoha výsledků práce TFM. Za celou dobu bylo evangeliem osloveno asi 100 000 lidí a zhruba 25 000 odevzdalo svůj život Kristu. Také bylo vysláno několik misionářů do Jemenu, což není pro africké země úplně obvyklé. Čtvrtý den se česká část výpravy odpojuje a po menších komplikacích přijíždíme kolem poledne do Koffele. Po příjezdu do školy nás děti očekávaly vzorně seřazené do zástupů. Jako již tradičně jsme byli přivítáni zpěvem a květinami. Poté nás ředitel školy informoval o školních aktivitách za uplynulé období.
Do projektu je zapojeno 93 chlapců a 107 dívek. 12 z těchto dětí nemá ani otce ani matku, 13 dětí nemá matku a 58 otce. Děti nadále dostávají zdravotní péči. Dvě z nich podstoupily léčbu ve vzdálenějších a kvalitnějších nemocnicích. Celkem bylo nakoupeno 2400 ks mýdel (12 ks/dítě), 400 ks šamponů (2 ks/dítě). Všech 200 dětí dostalo také svou školní uniformu, rifle, tričko, ponožky a boty. Každé dítě dostalo 12 sešitů,
12 tužek a 12 per. Dále z peněz použitých na stravu dostalo každé dítě 39 kg kukuřice, 50 kg mouky a 6 litrů oleje. A také během uplynulého roku byli vždy tři nejlepší žáci ze třídy na výletě u jezera Langano.
Po prohlídce areálu školy, školní zahrady, jabloňového sadu a tříd jsme byli pozváni na hudební vystoupení, které si děti připravily speciálně pro nás. Po vystoupení byly děti odměněny sladkostmi přivezenými z České republiky. Na nás čekala společná večeře s celým personálem školy. Opět jsme byli obdarováni etiopským národním krojem.
Z Koffele přivážíme velké díky vám všem, kdo jste přispěli na pořízení motocyklu a platu pro hlídače školy. S jedním z nich jsme se také osobně setkali.
Aktuální potřebou školy je pořízení kláves pro hudební výchovu. Klávesy pořídíme jako dárek pro všechny děti z peněz, které se nasbíraly na účtu 12021, který je zřízen právě k těmto účelům.
Vloni jsme vás informovali o žádosti z Koffele o navýšení rozpočtu z důvodu školního stravování dětí. Rozpočet na celoroční stravování všech 200 dětí se šplhal k částce 300 000 Kč. Vzhledem k tomu, že 300 tis. je poměrně velká částka a vaření obědů není zcela efektivním a dlouhodobým řešením ekonomické situace, hledali jsme spolu s ředitelem jiné řešení. Rádi bychom tyto prostředky investovali do něčeho, co bude mít dlouhodobější
a komplexnější dopad pro celé rodiny.
V současné době vedeme jednání o zřízení menší farmy nebo zakoupení pole, kde by se pěstovala zelenina. Tyto produkty by sloužily buď přímo pro děti, nebo k prodeji a za utržené peníze by se financovalo stravování dětí. Dalším rozměrem tohoto projektu je, že by zde mohli pracovat i někteří rodiče dětí, kteří dlouhodobě nemají práci. Už nyní dostaly dvě rodiny 5 ovcí. Nadále se všichni v dané oblasti potýkají s nedostatkem čisté vody a navíc by děti potřebovaly školní knihovnu, kde by si rozšiřovaly svůj obzor.
Připomínám, že je stále možné dětem dvakrát ročně poslat dopis, musí však být napsán anglicky. Tyto dopisy odesíláme hromadně vždy na konci března a září. Dopis můžete poslat do naší kanceláře na adresu Nadačního fondu Nehemia, Selská 29, 736 01 Havířov – Bludovice. Neposílejte však, prosím, žádné další dárky ani oblečení. Pokud byste navíc chtěli děti obdařit nějakým dárkem, můžete poslat peníze na již zřízený účet k těmto účelům (č.ú. 100 113 352/0300, nutný je variabilní symbol 12021!). Pro platby na děti použijte prosím č.ú. 100 113 352/0300 a variabilní symbol 1202.
Po dvou dnech se opět připojujeme k celé výpravě v Addis Abebě. Po seznámení s celou prací TFM jsme se všichni shodli, že bychom tuto práci rádi podpořili. Výprava se rozešla s tím, že bychom se společně každá země jednou třetinou podíleli na dokončení centra „Faith Project“. Další nemalou potřebou, kterou chceme podpořit, je financování evangelistů (50 eur měsíčně) a zahraničních misionářů (400 eur měsíčně), nákup kol a motocyklů k přesunům mezi městy a vesnicemi, studijních materiálů a seminářů pro pracovníky TFM.
Když odlétáme z Etiopie, je celá letecká doprava ochromena
výbuchem islandské sopky. Není zcela jasné, zda vůbec doletíme domů. Nervová soustava pracuje na plné obrátky. Po několikahodinovém napětí a nejistotě domů dorážíme s mírným náskokem:) Je to proti logice věci, avšak díky Bohu!

Leoš Cásek

Projekt Děti Etiopie – město Koffele můžete podpořit pravidelnou podporou konkrétního dítěte nebo také darováním finančních prostředků na účet N.f. Nehemia 100 113 352/0300, variabilní symbol 1202.

Ze zpráv Evropského parlamentu na téma: Severní Korea Porušování lidských práv

admin — Wed, 14 Jul 2010 06:15:31 +0000

Severní Korea má okolo 23 milionů obyvatel, většina z nich trpí hladem a žije v neustálém strachu ze zásahů státní moci do jejich životů. V mezinárodním porovnání se jedná o zemi, která vykazuje
nejhorší zacházení s lidskými právy. Evropský parlament se zabýval 7. dubna situací v zemi, které vládne krutý komunistický režim Kim Čong-ila. Europoslancům přijel referovat jeden z vězňů, kteří přežili pobyt v severokorejském gulagu.
Delegace Evropského parlamentu pro vztahy s Korejským poloostrovem plánuje svou příští cestu do Severní Koreje v červnu, podvýbor pro lidská práva proto 7. dubna zorganizoval slyšení o situaci v zemi.
Organizace spojených národů odhaduje, že severokorejský režim vězní z politických důvodů přes 200 000 lidí v pracovních táborech. Přes milion lidí doposud v takových táborech zahynulo.
Portugalská poslankyně Ana Gomes na slyšení uvedla, že se světová politika vůči Severní Koreji příliš soustřeďuje na otázku jaderných zbraní a příliš často s tamním režimem přistupuje na obchody, při kterých jsou lidská práva přehlížena. Robert King, mimořádný vyslanec amerického prezidenta Baracka Obamy pro otázky lidských práv v Severní Koreji, uvedl, že severokorejský režim patří mezi nejhorší porušovatele lidských práv na světě.
Několika jedincům se podařilo ze severokorejských věznic uprchnout a přijali pozvání vyložit na slyšení část svých zku-šeností a svého utrpení. Kromě potlačování politických aktivit
a náboženského vyznání neváhá severokorejský režim své odpůrce zavírat na dlouhá léta do táborů nucených prací, ženy jsou často nuceny k prostituci, mučení a znásilňování je při zacházení s vězni na denním pořádku.
Jedním ze svědků byl Šin Ding-hjuk, který se v pracovním táboře narodil a strávil prvních 24 let svého života za dráty. Vězni v táborech nemají podle jeho slov žádnou identitu, nemají právo
mluvit, jíst ani se volně pohybovat. Musejí pracovat v dolech a stává se, že za jediné nevhodné slovo bývají popraveni. Situace lidí, kteří žijí civilní život, však není o moc lepší. Podle odhadů Světového potravinového programu OSN zemřely v devadesátých letech až 2 miliony lidí hladem v důsledku zanedbávaného hospodářství, čtyři z deseti lidí jsou závislí na humanitárních dodávkách potravin.Polský sociální demokrat Janusz Zemke uvedl, že by se svět měl připravit na zhroucení severokorejského režimu. Dále navrhl, že by se pět až šest zemí mělo systematicky zabývat vývojem v Severní Koreji. Řada europoslanců požadovala, aby Evropská unie formulovala jasnou politiku vůči Severní Koreji a posílila v této oblasti spolupráci s USA.Tolik ze zpráv Evropského parlamentu na téma Severní Korea: porušování lidských práv.Toto jsou důsledky vlády, nebo spíše zpupnosti proti Bohu, které byl schopen svou autoritou a zastrašováním zapříčinit jeden člověk. Důsledky, kdy se země dostala do neřešitelné situace a šíří kolem sebe obavy a strach. Obnova celého státu, pokud dojde k rozpadu vlády, bude mít obrovský dopad na okolní státy, Jižní Korea se děsí ekonomického propadu, pokud by došlo ke spojení obou zemí. Nejtěžší však bude měnit myšlení lidí, kteří žijí v neustálém strachu a vymývání mozku ideologií nepřátelskou celému okolí. Je potřebné modlit se za tuto zemi, za změny a šířit poselství lásky a vykoupení. Možností k hlásání evangelia není moc, ale jedny otevřené dveře nám Bůh již dal. Těmito dveřmi je dnes pekárna, která vyrábí tisíce bochníčků chleba a sojové mléko alespoň pro ty nejmenší. Skrze tuto pomoc může být byť omezeně šířeno evangelium skrze skutky.

Jakub 2,18 Někdo však řekne: „Jeden má víru a druhý má skutky.“
Tomu odpovím: Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na skutcích.
Ukažme svou víru a učiňme ten skutek, kdy sami z toho, co nám
Bůh dal, dáme těm, kterým se nedostává, a udělejme společně krok pro záchranu životů, nejen pozemských, ale těch, které budou mít naději na věčnost.

Danuše Bednářová
Pokud máte touhu pomoci severokorejským dětem, aby netrpěly hlady, můžete tak učinit skrze projekt Nadačního fondu Nehemia „Severní Korea – pekárna“, číslo účtu 100 113 352/0300, varia-
bilní symbol 1100. V této době máme díky vašim darům připraveno k odeslání dalších 176 000 Kč, které jsou v této situaci možná pro někoho kapkou v moři, ale bez těchto kapek by moře nebylo.

Šin Ding-hjukovy kresby z koncentračního tábora.
Jeho příběh (v angličtině) naleznete na internetu:
http://www.northkoreanrefugees.com/2007-09-atbirth.htm
nebo na www.youtube.com dejte vyhledat:
BORN AND RAISED IN A CONCENTRATION CAMP

PBDSJTCJDDDJTCJDD

admin — Tue, 13 Jul 2010 13:05:47 +0000

Celý náš život prostupuje práce. Nemá být sice na prvním místě, ale je součástí našeho života. Za totality nám vymývali mozky tím, že pracujeme pro pocit z dobře vykonané práce, dnes se otevřeně vše točí kolem peněz. Pro nás je směrodatný princip – všecko čiňte k slávě Boží. Bible ukazuje mnoho principů, které ovlivňují náš život ať v kladném, nebo záporném smyslu. Záleží na tom, čeho se to konkrétně týká. Výše zmíněný byl jedním z těch, kterými se máme řídit my.
Některé věci však Bible neřeší a nechává je otevřené pro naši kreativitu. Když se nám práce, kterou je nutné udělat, nedaří tak, jak si představujeme, tak změníme technologický postup, začneme ji prostě dělat jiným způsobem. Nezměnili jsme cíl, ale způsob dosažení cíle. Říká se přísloví, že zvyk je železná košile. Během doby, co jsem věřící a ve službě
v církvi, jsem se často setkával a setkávám s názorem – vždy jsme dělali věci tímto způsobem, tak proč bychom je měli měnit? Tehdy to fungovalo. To, proč to dnes nefunguje, je tím, že se málo modlíme. Samozřejmě že modlitby jsou důležitou součástí našeho života, a hlavně v oblasti misie. Modlitba však není cílem, ale prostředkem. Ježíš na toto téma hovoří, že se máme modlit, aby vyslal dělníky na svou žeň, a vzápětí vysílá své učedníky. Pokud se modlíme, musíme věřit, že nás Bůh slyší a koná na základě našich modliteb. Všimněme si, že v knize Skutků není popsáno mnoho modlitebních shromáždění
za ztracené, ale mnoho misijních aktivit. To nám ukazuje, co bylo prostředkem a co cílem. Výrok Pána Ježíše Krista „Neboť synové tohoto světa jsou vůči svému pokolení rozumnější než synové světla“ je určen učedníkům. Mimo jiné jim také chtěl říct, že mají být tvořiví. Buďme tvořiví ve způsobu, jak lidem přiblížit evangelium. Ale běda nám, kdybychom měnili obsah evangelia. Měnit způsob nesení zvěsti je dokonce naší povinností. Jedním z důvodů, proč lidé v takovém počtu chodili za Ježíšem, byl jeho srozumi-telný způsob vyučování o Božím království.
Buďme svěží. Přinášejme evangelium, které je mocí Boží každému, kdo věří, svěžím způsobem. Jsem přesvědčen, že přesně
tak to dělal náš Pán. Ne zatuchle. Tvořivost je pro misii
a evangelizaci velmi důle-žitá a chce přemýšlení. Navíc máme milost, že je v nás Duch Páně. Je třeba to začít zkoušet a vytrvat. Nenechat se odradit případnými neúspěchy.
1K 1,26-30 Pohleďte, bratří, koho si Bůh povolává: Není mezi vámi mnoho moudrých podle lidského soudu, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených; ale co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné; neurozené v očích světa a opovržené Bůh vyvolil, ano vyvolil to, co není, aby to, co jest, obrátil v nic – aby se tak žádný člověk nemohl vychloubat před Bohem. Vy však jste
z Boží moci v Kristu Ježíši. Takto o nás smýšlí Bůh. Dejme mu šanci a právo si nás použít. Samozřejmě že nás to bude něco stát, ale budeme zažívat to, co jsme si teď přečetli. Zažijeme, co to je být nástrojem v Boží ruce. Vydejme se Bohu pro misii v Duchu svatém, protože jinak to bude jen PBDSJTCJDDDJTCJDD (pokud budete dělat stále jen to, co jste dělali doposud, dostanete jen to, co jste dostávali doposud).

Petr Bartoš
člen Správní rady N.f.Nehemia

Misie v Bosně

admin — Tue, 13 Jul 2010 12:52:08 +0000

Po mnoha letech se mi díky Boží milosti podařilo znovu navštívit Bosnu. Tehdy to bylo hned po válce, a teď po deseti letech míru. Po nedlouhých přípravách jsme se autem vydali navštívit českého misionáře Davida Symona, který slouží vysokoškolským studentům v Banja Luce, hlavním městě Republiky srbské v Bosně. Náš tým tvořili čtyři lidé, Benjamin Wojnar a Michael Brozda z KC Český Těšín, já a můj syn Vašek.
Po příjezdu, ubytování a seznámení nám David trochu vysvětlil poválečnou historii Bosny a Hercegoviny. Všichni asi víme, že Bosna vznikla po válce a rozpadu Jugoslávie. Jejím hlavním městem se stalo Sarajevo. Co já už jsem nevěděl, bylo to, že Bosna má v sobě autonomní Republiku srbskou s hlavním městem Banja Lukou. V Banja Luce žije asi 230 000 obyvatel, ve velké většině pravoslavného vyznání, jsou zde i dva letniční sbory. Jeden má 10 a druhý 20 členů a dalších 15 zahraničních misionářů.
Naším cílem bylo vidět práci Davida, zjistit, jaké má potřeby, povzbudit ho ve službě, modlit za něj i za město a monitorovat duchovní situaci v Bosně a další možnosti spolupráce, např. vyslání dalších misionářů.
Druhý den po snídani jsme navštívili finského misionáře Miiku, který nás velmi povzbudil v našem zájmu o Bosnu. Zprvu jsme si mysleli, že 15 zahraničních misionářů je hodně, ale Miika nás ubezpečil, že je to na tak velké město málo a že i my můžeme do tohoto města vyslat další pracovníky. Ptali jsme se Miiky, jak hodnotil příjezd českého evangelizačního týmu z Prahy pod vedením Staška Bubika. Miika tvrdil, že to byla zatím ta nejlepší akce, která byla pořádána. Na český večer přišlo přes 40 lidí, více jich zatím na žádnou evangelizační akci nepřišlo. Ptali jsme se ho i na další podobné evangelizační akce, Miika říkal, že všechny aktivity by se měly konat mimo letní prázdniny, kdy se město vylidní. Po tomto setkání proběhla společná modlitba, které se účastnili dva místní křesťané a starší sestra z Anglie. Na oběd jsme šli společně se sestrou Belindou, misionářkou z Jihoafrické republiky.
Po obědě jsme šli Davidovi pomoci s rozlepováním pozvánek na letní kurzy angličtiny na kolejích a univerzitách, toto rozlepování jsme prováděli i druhý den. Před naším odjezdem se na kurz přihlásilo 17 studentů.
Ve středu odpoledne jsme navštívili domácí skupinku a večer jsme vyjeli na kopec s vyhlídkou na Banja Luku, kde jsme se modlili za město. Druhý den odpoledne jsme projeli okolí Banja Luky, kde jsme navštívili pár vesniček.
Jsem Bohu vděčný za tu milost, kterou nám dal, že jsme mohli navštívit udatného mladého bojovníka Davida, modlit se s ním a povzbudit ho v jeho nelehké práci. Věřím, že cesta splnila svůj účel. Doufám, že Davida znovu navštívíme.
Vašek Bednář

“Ondřej”

admin — Tue, 13 Jul 2010 11:46:56 +0000

Opět zdravím z této pravidelné stránky všechny příznivce misie, a to i té domácí, která se koná na „poli“ nám nejbližším, tj. u nás doma v Čechách,na Moravě a nyní již také ve Slezsku! Co je nového: Vedle běžné činnosti, tedy obcházení nových lidí a udržování vztahů s již oslovenými, jsem za uplynulé čtvrtletí opět rozšířil záběr své práce, navštívil jsem některá nová místa v republice, udělal si předběžný průzkum místních poměrů a zjistil, jaká je zde situace s cizinci. Následně jsem oslovil některý z místních sborů a nabídl spolupráci v oblasti evangelizace této skupiny lidí.
S některými sbory jsem ve fázi jednání, další pak již vyslovily své „Ano“, navázali jsme spolu vztahy a plánujeme konkrétní kroky pro otevření této práce v místě.
Všude, kde jsem byl, se potvrzuje, že cizinců přibývá, a to na všemožných místech, i tam, kde bychom to možná nečekali, kam běžně naše oči „neza-bloudí“, a to buď v lesích (jako dělníci), nebo na venkově, mimo vesnice,
kde pracují v zemědělství, případně v jakýchsi halách či sklenících nebo v bývalých upravených kravínech… Někdy ani nevycházejí a zprostředkovatelé jim zajišťují nákupy a nejnutnější styk s úřady, poštu atd.
Nejvíce je tento nárůst patrný samozřejmě ve větších městech, mohu například říci, že od doby, kdy jsem vstoupil do této služby, tedy před třemi lety, se jen v Praze minimálně zdvojnásobil počet obchodů, restaurací a heren provozovaných právě cizinci. Tento trend neustává, na svých pochůzkách zaznamenávám stále nové a nové provozovny tohoto typu.
Ve většině ulic je již více těchto prodejců než prodávajících Čechů. To nutně nemusí znamenat, že jich přibylo v ČR, ale více obsazují veřejný prostor, posiluje jejich ekonomická situace a spolu s prostory určenými
k podnikání mnohdy získávají i bytové jednotky a dokonce celé domy. Tímto tempem se skutečně mohou tito lidé v brzké budoucnosti stát velmi vlivnou skupinou v naší společnosti a po nějaké době možná i skupinou určující, tedy těmi, kdo silně ovlivní další vývoj našeho národa a jeho dějin! Nyní se tedy hraje o to, zda budoucnost Čech (a vůbec Evropy) bude křesťanská, nebo spíše buddhistická, hinduistická, zpátky pohanská, či islámská. Řeči o multikulturní společnosti zde nemají místo, poněvadž je jasné, že by to bylo pouze dočasné, než některý z těchto zmíněných světonázorů převáží nad ostatními a získá i politickou převahu. Je tedy na nás, křesťanech naší generace, zda dokážeme nyní, v začátcích
tohoto procesu, ovlivnit tyto příchozí evangeliem a zachovat tak víru budoucím pokolením, neomezenou jen na nějaké ostrůvky církviček…
Děkuji tedy tímto všem, kteří se nějakým způsobem zapojili do této práce, ať už přímo, nebo jako ti, kdo se rozhodli toto dílo podpořit modlitebně a finančně. Díky vašim modlitbám věřím, že bude možné překonat četné překážky a naplnit ve svém čase všechny vize a nápady, které do mne Bůh vkládá. Díky vaší finanční podpoře je pak možné naplňovat tyto sny, uhradit náklady spojené s tímto dílem, ať už to jsou materiály určené k evangelizaci, nutné telefonáty nebo různé pracovní nástroje, jako kupříkladu tentokráte notebook, abych mohl být operativnější na již zmíněných cestách, a lépe tak využívat čas.
Bůh vám žehnej!

Nadační fond Nehemia sbírá finanční prostředky na službu „Ondřeje“,
který přináší evangelium národnostním skupinám žijícím v České republice. Tuto práci můžete podpořit skrze N.f. Nehemia, č.ú. 100 113 352/0300, v.s. 2700.

Den plný zázraků

admin — Tue, 13 Jul 2010 11:34:32 +0000

Když jsem na začátku června přijel do dětského domova Otčij dom v Kyjevě, plánoval jsem s Romanem Kornijkem, ředitelem domova, co budu ten týden dělat. Po naplánování návštěv, rozhovorů, setkání, modliteb a shromáždění vypadal týden v Kyjevě jako poklidný.

V domově se kromě ranních bohoslužeb modlíme v obědové pauze za finance pro chod celého domova. Tak jako má každá nezisková organizace finančně plodné i neplodné roky, tak se i náš domov hlavně díky finanční krizi potýká s neplodným finančním rokem. Mnoho organizací přestalo kvůli krizi domov financovat nebo zkrátily finanční podporu. Ale domov, kde žije více jak 50 dětí, potřebuje každý měsíc peníze na jídlo a oblečení pro děti, zaplatit plyn a elektřinu, potřebuje však i peníze na výplaty pracovníkům. Při středeční polední modlitbě řekl Bůh Romanovi, aby jel na Krym. V ten den odjíždělo vlakem do našeho střediska v Kerči na rehabilitaci 12 nových
bezprizorních dětí. Roman říkal Bohu, že jestli tam na otevření tábora „Ostrov pokladů“ má jet, ať Bůh zařídí, aby v jednom kupé byla dvě volná místa. Ten kdo již na Ukrajině byl, ví, že v letních měsících je velmi těžké sehnat jízdenky na vlak, a ne si ještě vybírat, aby měl v kupé 2 spodní postele. Roman ve 14 hodin dorazil na vlakové nádraží a s velkým údivem zjistil, že jízdenky jsou. V té době jsem byl již sbalený, i když jízdenky nebyly ještě koupeny, a jel jsem k Romanovi, který se také balil. Nataša, jeho manželka, nám na cestu udělala jídlo a my spěchali na vlak, který odjížděl v 16.30. Celou cestu jsme si s Romanem říkali, co pro nás Bůh připravil, že určitě nejedeme jen na otevření tábora.
Po příjezdu byly děti překvapené, že jsme s nimi na Krym dorazili. Odpoledne jsme měli trochu volno, tak jsme se jeli podívat na přírodu a namočit naše znavené nohy nejprve do Azovského a večer i do Černého moře. Večer jsme mohli vychovatelům posloužita povzbudit je Slovem Božím s účastí Večeře Páně.
Druhý den jsme jeli navštívit bratra Dymu, který je podnikatelem v Simferopolu. Při snídani jsme se bavili o finanční situaci v dětském domově i o tom, že potřebuje do obou středisek na Krymu ještě 50 postelí. Bratr Dyma nám řekl, že minulý měsíc zavřel jeden dům pro dělníky a nabídl nám 50 postelí. Roman volal vedoucímu střediska Igorovi, aby pro postele hned přijel. Po snídani nám Dyma předával klíče od staršího auta Jaguár, aby ho Roman v Kyjevě mohl prodat. Roman byl rád, že jsme ušetřili peníze za cestu vlakem do Kyjeva. Při předávání klíčů ale bratr Dyma Romanovi řekl, že to auto daruje dětskému domovu, a za kolik ho prodají, tolik peněz získá na provoz domova. Roman byl v šoku a děkoval Bohu za takový štědrý dar, teď začínal chápat, proč nás Bůh poslal na Krym, ale to nebyl konec zázraků.

S novým autem jsme se jeli podívat ještě na druhé středisko ve Štormovém, jak je připraveno léto. Po cestě zpět do Kyjeva jsem
Romanovi říkal, že den zázraků ještě neskončil. Za pár minut nato volá Romanovi bratr Slavik Radčuk, že potřebuje odvézt svou manželku do nemocnice na rentgen, protože ji již několik dní bolí břicho. Roman zavolal známé a své manželce Nataši řekl, aby tam s ní zajela. Za hodinu má Roman telefon, podle rozhovoru jsem poznal, že mu volá Nataša, a najednou křičí z plných plic: „Haleluja, díky ti, Bože!“ a já se dozvídám, že rentgen dělali i Nataši, protože měla žlučníkové kameny a hrozila jí operace, a lékařka jí řekla, že žlučník je úplně v pořádku. V autě jsme prožívali velkou radost, další důvod zavolat všem a podělit se o toto svědectví. Roman se mě ptal, jestli se nezastavíme ještě u bratra Adama, který je podnikatelem v Mikolajevu. Bratr Adam vlastní 2 hotely, pizzerii a firmu Vladam, která vyrábí džusy. S Adamem jsme měli nádherný čas si popovídat a při tom nás královsky pohostil. Dokonce nám nabízel, abychom přespali v jeho hotelu, ale měli jsme naspěch, protože v sobotu se vdávala naše Sašenka. Adam nám před odjezdem naložil auto novými brambory a džusy a řekl nám, že nám chce ještě něco ukázat. Zavezl nás na benzinku, kde nám do plna natankoval nádrž.

Cesta do Kyjeva nám trvala o hodně déle než jsme plánovali, přijeli jsme
v 5 hodin ráno, ale prožili jsme den plný Boží milosti a dobroty, den, kdy se
o nás staral náš nebeský Otec, kdy odpověděl na naše modlitby.
Chci vám všem poděkovat za vaše modlitby a finanční účast, jak na projektu dětského domova Otčij dom, tak i na mé službě v zahraničí.
Bůh vám žehnej.
Vašek Bednář

Práci na Ukrajině můžete podpořit skrze projekt „Podpora dětských domovů
a práce na ulici s dětmi – Ukrajina“, číslo účtu
100 113 352/0300, variabilní symbol 1220. Misijní práci Vaška Bednáře můžete podpořit skrze číslo účtu 100 113 352/0300, variabilní symbol 2500

Misijní kurz

admin — Fri, 09 Apr 2010 08:04:30 +0000

Více informací najdete na http://www.fcgoe.at/pem/Missions%20Course%202010_58.html

Projekt nebo poslání?

admin — Fri, 09 Apr 2010 07:59:40 +0000

Mám to štěstí (nebo smůlu), že většina mých přátel jsou misijně uvažující lidé. Ne všichni by se popsali těmito slovy a možná by někteří z nich byli zaskočeni, kdybych je označil jako „misijně uvažující“. Prostě mají zájem o lidi kolem, jsou si vědomi, že Pán Bůh jim něco vzácného svěřil, a přemýšlejí, jak skrze to, co jim Pán Bůh svěřil, mohou být jiní osloveni poselstvím o Boží dobrotě. Někteří z nich to mají o to těžší, že to mají „v popisu práce“. Být duchovním, kazatelem, farářem, misionářem to nečiní v tomhle směru vůbec jednodušším. Být misijně uvažujícím a žijícím není přeci jenom o popisu práce, ale o prostém každodenním životě a určitém genetickém kódu, DNA, paradigmatu. Jakkoliv to nazveme, nezahrnuje to pouze dvě hodiny týdně (dokonce ani ne osm hodin denně v případě duchovního), ale 24 hodin denně – sedm dní v týdnu.Teolog Herbert Kane (autor knihy History of the Christian World Mission), který se intenzivně zabýval historií misie v dějinách církve, poznamenal, že „Bůh je misijním Bohem, Bible je misijní kniha. Evangelium je misijní poselství. Církev je misijní instituce.“
Stojí za to se na tento radikální Kaneův citát podívat podrobněji a malinko si „posvítit“ na vyjmenované subjekty: Bůh, Bible, evangelium, církev. Úvodní slova připomínající skutečnost, že Bůh je misijním Bohem, snad nevzbudí žádné pozdvižení. Bůh definoval slovo „poslat“ v tom nejpravdivějším významu, když z lásky
k člověku poslal svého Syna Pána Ježíše Krista na svět. V celém Písmu Svatém (a tím jsme u druhého subjektu zmíněného H. Kanem) můžeme sledovat výraznou linii Božího zájmu o lidstvo jako celek i jednotlivce. Zmínka o „všech národech“ z Matoušova evangelia není rozhodně první a jedinou biblickou zmínkou o Božím zájmu a záměru požehnat dobrou zprávou všechny národy. Zdá se, že ani tvrzení, že evangelium je misijní poselství, by nemuselo činit problém komukoliv, kdo poznal Boží dobrotu skrze osobní přijetí Kristovy oběti jako dostatečného spásného činu. Mnohokrát jsem pozoroval, jak člověk nově uvěřivší, přemožen poznáním Božího odpuštění, „jde na misii“ – mluví o evangeliu s přáteli, rodinou, spolužáky, sousedy.
Až do momentu, než je nějakým způsobem konfrontován s názorem, že „misie je program či projekt“. A tím jsem se dostal k čtvrtému subjektu z Kaneova citátu – k církvi. Církev je misijní instituce, říká Kane. Při čtení novozákonní knihy Skutků apoštolských nelze tuto skutečnost přehlédnout – misijní dynamiku první církve působenou Božím Duchem (známý evangelikální teolog John Stott to komentuje slovy: „Duch Svatý je Duchem misie!“).„Jděte – které části tohoto slova nerozumíš“ četl jsem onehdy nápis na tričku jednoho mladíka ve sboru. Jaksi se nám ale stalo, že jsme poslání jít nahradili programem a projekty. Nevím proč a těžko říct kdy, ale postupně jsme záměr žít a nést slovem i skutkem evangelium lidem, kteří o Boží dobrotě nevědí, nahradili aktivitami, mezi které jsme včlenili i misii. Slovo misie nemluví ani tak moc o aktivitách církve, jako o vlastnosti Božího charakteru, řekl kdosi. Není divu, že prožívání Boží blízkosti se projevuje touhou jít o evangeliu
říct i jiným. Ne nadarmo se říká o Moravské církvi, že vylití Ducha, které jako společenství zažili
v 18. století, vypůsobilo dva zásadní nepřehlédnutelné znaky – vznik stovek nových písní na oslavu Beránka a misijní nasazení, které v té době nemělo obdoby.Tím zásadním rozdílem mezi projektem a posláním v případě
instituce je skutečnost, že projekt je jednou z aktivit, kdežto poslání je důvodem existence instituce.
Teolog Kane svůj citát, které jsem výše zmínil, končí slovy: „Pokud církev odmítla být misijní – popírá
tím svou víru a podkopává důvěru v sebe.“ Zdá se, že ze čtyř vyjmenovaných subjektů: Pán Bůh, Bible, evangelium, církev – ten poslední potřebuje najít odvahu pokládat si znovu otázku: Jaké je naše poslání?

Ing. Lubomír Hlavačka
kazatel CB Frýdlant nad Ostravicí /
v letech 2003 – 2007 ředitel NfN